Ze dveří Nasťa zjistila, že se u ní zastavila teta Valeria. “Samozřejmě, že ji nenechám. Chápu, že je na čase, aby se vdala, jinak tímhle tempem nebudu mít vnoučata, ale ne za něj. Měla Pašu, ale ne, toho neměla ráda, víš. Vybrala si toho nejnežádanějšího ženicha ze všech, a teď se trápí… Nasťa věděla, že o tomhle tématu může maminka mluvit jen s tetou Valerií, sousedkou, která se o tom dozvěděla dřív, než se to stalo.
“Jé, teto Lero, ty jsi přišla na čaj, viď? To je dobře, protože bez tebe by se maminka doma nudila. Děkuju, že ses zastavila.” Nasťa stále dávala najevo svou nelibost vůči sousedce: “Ano, ano, trochu jsem se opozdila. Jdu do svého pokoje a promluvíme si později, Táňo,” řekla sousedka a vyběhla z domu. Nasťa s matkou se dlouho neodvažovaly začít tak důležitý rozhovor. Mlčení jako první prolomila Nasťina matka.
– Nevezmeš si ho, tečka. “Mami, proč, řekni mi důvod. Mám ho moc ráda a on má rád mě. Co se může pokazit?” Pozvala jsem Semjona za dva dny k nám. Poznáš ho, bude se ti líbit, uvidíš, jsem si jistá.” – Má ženu a dceru Nasťu. Ta druhá žena také zničila naši rodinu. Teď chceš vzít rodinu další holčičce?” Nastiina matka se chytla za srdce..
Nasťa dala matce kapky na srdce a pomohla jí lehnout si na pohovku. Když byla Anastázie ještě malá, její otec podvedl Nastinu matku s jinou, mladší dívkou. Pak dlouho klečel na kolenou, prosil za odpuštění a sliboval, že už ji nikdy neuvidí.
– Mami, já se do jejich rodiny nevměšuji. Tvoje Lera ti samozřejmě všechno vyprávěla tak, jak se jí to hodilo, ale věř mi, že skutečnost je jiná než její vyprávění.
Nasťa říkala, že manželka jejího milovaného Semjona ho opustila kvůli jinému muži. Žena si s sebou vzala dceru, tehdy tříletou Karinu, ale po roce ji manželovi vrátila s odůvodněním, že je těhotná a nezvládne dvě děti.. “S Karinou jsem se už seznámila.
Je to chytrá, krásná holčička, je po tatínkovi, dokonce se mu podobá. Aniž by řekla jediné slovo, Taťána usnula. Probudila se až pozdě odpoledne. “No, budiž. Pozvi svého Semjona. Uvidíme, kdo ti tak zamotal hlavu..
