Hned po vojně mi matka řekla, že dům přepisuje na mou sestru Galiu a já nedostanu nic. Své rozhodnutí zdůvodnila tím, že nechce na stará kolena žít se snachou, chce žít s dcerou. Byla jsem velmi rozrušená, protože jsem v té době nic neměla
. Urazilo mě to natolik, že jsem se odstěhoval do jiného města a hned jsem si našel svou budoucí ženu. Bydleli jsme s jejími rodiči v obrovském domě. Rodiče mé ženy mě přijali jako vlastního syna.
Začal jsem vydělávat slušné peníze a společně s tchánem jsme rozšířili náš dům, přistavěli druhé patro, postavili velký altán a garáž. Narodily se nám tři děti. Po celou tu dobu jsem nekomunikoval s matkou ani se sestrou Galiou.
Neměl jsem tušení, jak žijí, co dělají. Dokonce jsme si ani netelefonovali. Ale moc mě to netrápilo, protože jsem měl vlastní rodinu. Čas plynul, naše děti vyrostly a založily si vlastní rodiny. A rodiče mé ženy zestárli. Nejprve zemřela tchyně a o půl roku později odešel tchán, který nedokázal žít bez své ženy. Moje žena začala mluvit o mé matce.
Moje žena říkala, že je to tak těžké ztratit rodiče, a pokud člověk matku ještě má, je lepší s ní udržovat kontakt. A pak se moje rána z mládí vytratila a mně se velmi stýskalo po domově. Přijeli jsme s manželkou do mého rodného města. Okamžitě jsem poznal svůj dům, který patřil Halii.
Zaklepali jsme, ale otevřela nám cizí žena. řekla, že tu žije už přes deset let, majitelka dům prodala a odstěhovala se do ciziny. Zeptal jsem se na svou matku, starou babičku, a žena ukázala na malý domek a řekla, že tam bydlí nějaká stará paní. Šli jsme tam se ženou a na verandu vyšla moje šedovlasá matka. Hned jsem ji objal a ona objala mě a plakali jsme. Matka mi řekla, že Halia prodala náš dům a odstěhovala se do ciziny ke svému manželovi. K matce už nechodí. Máma dává její důchod sousedce, aby jí koupila jídlo.
Maminka žila v hrozných podmínkách, doma byla hrozná zima. Za těch třicet let jsem se matce omluvila. A s manželkou jsme vzali matku k nám domů. Nyní žije šťastně s námi. Koneckonců mám velmi moudrou ženu.