Oleksandr tlačil kočárek před sebou. Toužebně se rozhlížel kolem sebe. Jaké štěstí mají ty děti, které nosí jejich matky. Ale jeho děti Jaroslav a Jana nikdy nepoznají matčinu lásku. Muž už měsíc vychovává své novorozené děti sám. Jeho milovaná Olenka zemřela při porodu a zůstala mu dvojčata. Alexandr se s tím naučil vyrovnávat, ale nemá na nic čas. Dnes tedy vyšel ven, podíval se na sebe a jeho košile byla celá pomačkaná.
Nebyl čas ji vyžehlit. Když se takový zármutek stal, Alexander si vzal mateřskou dovolenou pro sebe. Takže veškerý čas tráví se svými dětmi. To je dobře, ale brzy mu dojdou peníze a on neví, co má dělat. Potřebuje najmout chůvu, potřebuje peníze, musí chodit do práce a nemá nikoho, u koho by nechal své děti. Žádná rodina neexistuje. On a Olenka vyrůstali v dětském domově. Jsou spolu, co si Oleksandr pamatuje. Malou křehkou Olenku vždycky chránil. Když vyrostli, dostali každý jednopokojový byt. Když se vzali, přestěhovali se do Oleksandrova bytu a nájemníci se nastěhovali do Olenčina.
Tyto prostředky pomáhají. Ale děti rostou a jejich potřeby se mění. Oleksandrovi se v hlavě honí stále stejné myšlenky. Jednoho dne mu přátelé řekli, že znají ženu, která pomáhá těm, kdo mají malé děti. Platí za hodinu. Ale když potřebujete nutně ven, ona zůstane – a dali vám její telefonní číslo. Oleksandr zavolal velmi brzy. Potřeboval nutně na hodinu odejít. Přišla za ním. Muž čekal starší ženu, ale přišla mladá kráska jako z obálky časopisu.
Jmenovala se Christina. S dětmi to uměla velmi dobře. A tak se Oleksandr s lehkým srdcem pustil do práce. Musel se zdržet, takže se domů dostal o tři hodiny později a byt nepoznal. Pokoj byl čistý a z kuchyně cítil příjemné vůně. Muž si uvědomil, jaký má hlad. Když usedli k večeři, Chrystyna mu řekla, že má rodinu: mámu, tátu a malého bratra. Jeho přítelkyně ho kojila už od plenek. Bylo to proto, že její maminka chodila brzy do práce. Jednou, když Kristýna přespávala u babičky, jejich dům vyhořel.
Nikdo nebyl zachráněn. Když se to dozvěděla, zemřela i její babička, která neunesla zármutek. Chrystyna zůstala sama. Žije v babiččině bytě. A děti jsou hodné. Zeptala se, jestli může zítra přijít. Christina chodila za Oleksandrem každý den. Pomáhala mu; později muž zjistil, jak se nudí, když je Christina pryč. Jaroslav a Yana se k dívce dostávali zábavným způsobem. Jednoho dne se Oleksandr přiznal, že se mu Kristina líbí.
Dívka přiznala, že se jí muž líbil od prvního dne, a proto ho požádala, aby přišel. Navíc se zamilovala i do dětí. Cítila, jak se jí staly blízkými. Později spolu začali žít. Jaroslav a Yana neznají žádnou jinou maminku, ke Kristině je to táhne se vší spontánností dětí. Tak se dvě osamělá srdce našla a děti našly svou matku. O tři roky později Kristýna s radostí oznámila, že je těhotná. Jejich rodina se tak rozroste o dalšího chlapce nebo dívku. Na tom nezáleží. Záleží jen na tom, aby porod dopadl dobře. Oleksandr si dělá starosti. Neuklidní se, dokud nepřiveze svou ženu z porodnice domů.
