Když bylo Arince šest let, její rodiče zemřeli a starala se o ni teta, otcova starší sestra. Byla to velmi přísná, nekompromisní žena, která ráda řídila. Měla také syna, stejně starého jako holčička, nepříliš poslušného chlapce, ale všemi opečovávaného a milovaného. Spolu s Arinou zdědila teta také dvoupokojový byt, který úspěšně prodala a peníze si nechala pro sebe. Když bylo dívce devět let, odvezli ji do vesnice ke vzdáleným příbuzným a slíbili, že ji co nejdříve vrátí. Teta dívku ujišťovala, že mají problémy a ona jim jen překáží. Ale jak roky plynuly, nikoho nenapadlo Arinu odvézt.
A jestliže zpočátku noví rodiče dívku navštěvovali alespoň jednou měsíčně, později přestali a neposílali žádné dárky.
Dívka vyrůstala v domě plném nenávisti, křiku a hádek. Její teta Máša se ráda napila a často u ní byla opilá společnost; na dítě prostě zapomněla: nedávala jí najíst, nevyzvedávala ji ze školy a často ji posílala na procházku, aby jí nepřekážela. Arina se také od dětství naučila spoléhat sama na sebe. Byla to docela chytrá dívka, která se dobře učila a navzdory okolnostem byla milá a hodná.
Když ukončila školu, teta Maria ji vyhodila a řekla jí, aby se k ní domů už ani nevracela – není vítaná. Dívka nastoupila na univerzitu a nastěhovala se na kolej: byla stokrát lepší než u tety Máši. Když úspěšně odmaturovala, podařilo se jí téměř okamžitě najít dobrou práci. Arina měla svou práci nejen ráda, ale také za ni dostávala dobře zaplaceno. Později byla povýšena na vedoucí marketingového oddělení v jedné velké firmě. Tehdy začala ta pravá zábava.
Už zapomněla na své pěstouny a na to, co k ní cítí. Až do teď. Jednoho dne se její teta dozvěděla, kde pracuje a že se stala docela úspěšnou. A našla si dívku.Nejprve se chtěli omluvit a vysvětlit, proč ji nevzali zpět, ale pak si to rozmysleli.
Ukázalo se, že jejich vlastní syn byl uvězněn za krádež a oni také zaplatili jeho dluhy. A teď zůstali bez peněz. A pak si Arina uvědomila, proč ji hledají. Její příbuzní po ní skutečně začali chtít peníze. Říkali, že může začít znovu – potřebuje rodinu
. Jenže teď se dívka chovala jako oni – nedělala si starosti s jejich city. Prostě jim dala peníze a požádala je, aby ji už nikdy neobtěžovali. Ona takovou rodinu nepotřebuje. Ty lidi nezná a ani je znát nechce. Ale přesto přemýšlí, jestli neudělala chybu, když je vyškrtla ze svého života.
