Halyna se vždycky vracela domů přes lesopark. V práci si vždycky brala chleba z kantýny, aby nakrmila holuby. Toho dne si jako obvykle sedla na lavičku a začala svým opeřeným přátelům drobit chleba.
Z obvyklé činnosti ji vyrušilo cvakání fotoaparátu. Dívka se překvapeně rozhlédla a setkala se s usměvavým pohledem fotografa. Udělal ještě několik snímků a pak jí je přišel ukázat.
– “Myslím, že na fotkách vypadám mnohem lépe než ve skutečnosti. Jsi skutečný mistr svého řemesla!” zvolala dívka a s obdivem si prohlížela fotografie.
– “Ne, ve skutečnosti jsi ještě lepší,” usmál se muž. Galja byla v rozpacích. – “Nechtěla by ses stát modelkou pro nějaký film? Mám nápad. Obecně řečeno, Galja byla vždycky příliš stydlivá a vyhýbala se objektivu.
Ale tento muž vzbuzoval důvěru a sympatie. Něco v její duši jí říkalo, aby souhlasila. O deset měsíců později se Halia vrátila do rodné vesnice, kde žila její matka a babička. Matka s babičkou šokovaně ztuhly a zíraly jí na břicho. Otěhotněla jsi mimo manželství?” vykřikla její matka. Babička se chytila za srdce a posadila se na židli. Galja se jen usmála. – “Přišla jsem tě pozvat na naši svatbu.
