Vdala jsem se v mladém věku a okamžitě se přestěhovala k manželovým rodičům. V cizím domě jsem neměla mnoho práv a tchyně měla vše na starosti. Žila jsem tam dvacet let a vychovala dva syny. Kromě toho, že jsem chodila do práce, jsem se musela starat o domácnost a zahradu.
V manželství jsem viděl jen podřadnou práci. Jednoho dne mě přišla navštívit přítelkyně mé tchyně a vyprávěla mi, jak je v Itálii šťastná. Tchyně se pak rozhodla, že mě tam pošle, abych si vydělala na nový dům. Půjčila mi peníze na cestu a její kamarádka mi pomohla s prací. Všechny vydělané peníze jsem poslala domů a postavili jsme dům, který se ukázal být napsaný na tchyni.
V Itálii jsem se seznámila s Andreou, italským vdovcem, a zamilovali jsme se do sebe. Nabídl mi, abych se k němu nastěhovala, ale k tomu jsem se musela rozvést se svým manželem a oficiálně se za Andreu provdat. Jsem připravena kvůli svému milému všeho nechat, ale tuším, že můj manžel s rozvodem za žádných okolností nebude souhlasit.
Moje tchyně byla vždycky proti mně a pochybuji, že by podpořila mé snahy vybudovat si lepší život. S Andreou jsem se naučila, co to znamená být skutečnou ženou, a jsem připravena podstoupit toto riziko a pokusit se s manželem promluvit a vše mu vysvětlit.
