Nadia byla v pátém měsíci těhotenství, když jí Nikolaj oznámil, že chodí s jinou ženou. Nadia se rozhodla ho opustit a odstěhovat se z bytu.
Potřebovala peníze pro své nenarozené dítě, ale neměla nikoho, kdo by jí pomohl. Nadia si vzpomněla na daču, kterou zdědila po otci, a na jeho staré auto. Rozhodla se, že se přestěhuje na daču a bude odtud jezdit do práce. Nepomohl jí ani bratr, který po prodeji bytu zděděného po rodičích zmizel.
Nadia se přestěhovala na daču a pomalu ji začala opravovat. Vzpomněla si, že tam s Nikolajem strávila předchozí léto. Pracovala v místním obchodě a brala si práci navíc, zejména poté, co zjistila, že je těhotná. Jednou v noci Nadiu probudilo klepání na okno.
Třicetiletý muž ji požádal, zda by mu nepomohla odvézt syna do nemocnice. Nadia souhlasila a s nemocným dítětem spěchali do města. Zatímco lékaři ošetřovali mužova syna Michaila, vyprávěl Nadie svůj příběh. Mychajlo měl šťastnou rodinu s manželkou a synem Olehem, dokud jeho žena nezemřela.
V den výročí její smrti se k nim nastěhovala její matka, což Mychajlovi a jeho synovi způsobilo značné nepříjemnosti. Naďa cítila k Mychajlovi sympatie a spřátelili se. Mychajlo a Oleh Nadiu často navštěvovali a obě rodiny se časem sblížily. Když Nadia porodila dítě, Mykhailo jí pomáhal, vozil ji do porodnice a staral se o domácnost. Jednoho dne se na dače objevil Nikolaj s úmyslem se s Naďou usmířit. Řekl, že chce vidět své dítě, ale Mychajlo zasáhl a řekl, že dítě je jeho a Naďa je jeho žena.
Nikolaj se vzdal bez boje. Krátce nato Michail požádal Nadiu o ruku a svázali se. Michail adoptoval Nadino dítě, Ivana, a pak spolu měli dceru.
