Z porodnice se s Káťou setkala pouze její matka. Na tento scénář byla připravena, i když v hloubi duše stále doufala, že se na miminko přijde podívat její manžel. Všechno začalo velmi dobře. Káťa si našla vhodného pána, začali spolu žít a vzali se. Děti se jim však narodit nepodařilo.
Už byla u lékařů, řekli jí, že je zdravá. Ale nevěděli, v čem je problém. Nakonec po pěti letech Káťa otěhotněla. Chtěli mít chlapce. Ale pak jí manžel řekl, že nechce mít děti. – “Nechci ve svém životě žádné změny. Je mi 50 let, bylo by směšné, kdybych se stal mladým otcem. Jděte na potrat. -Ale my na dítě čekáme už tak dlouho, tolik let.
-Ty jsi čekal, já jsem nic nechtěl. Tato slova těhotnou Káťu šokovala. Okamžitě se od něj vzdálila k matce. V době, kdy byla těhotná, pracovala až osm měsíců. Manžel jí nijak nepomáhal, jen před porodem dostal rozvodový dopis. Tento proces však byl odložen, zatímco Katia rodila.
Manžel nechtěl platit výživné, protože neměl dost peněz na dobrý život. Měl přehnaný smysl pro spravedlnost, kterou vyžadoval od všech. Dokázal svému šéfovi říct všechny jeho nedostatky přímo do očí, dokonce se dostal i do osobní roviny. Proto nikde dlouho nevydržel, byl vyhozen.Po porodu se Káťa vrátila do práce, rychle povýšila na vedoucí oddělení a stala se úspěšnou a šťastnou matkou. -Káťo, možná můžeme začít znovu? Po půl roce se objevil můj manžel s touto větou:
– Proč, vždyť se dokážu postarat sám o sebe. Ve chvíli, kdy jsem potřebovala tvou podporu, jsi tu nebyl. -Všechno jsem pochopila. Změním se, nechci být sama. -A co tvoje “je hloupost být otcem v padesáti”? -Ano, byl jsem idiot. Jen jsem se bál té zodpovědnosti. -Jestli se bojíš dítěte v padesáti, natož vlastního dítěte, tak se na tebe bohužel nebudu moct spolehnout. Káťa svého bývalého manžela odehnala. Už takhle jí bylo dobře a nehodlala donosit druhé mužské dítě.
