Serhij pracoval na částečný úvazek jako taxikář, ale jeho hlavním zaměstnáním byl prodavač v železářství. Neměl dost peněz, protože museli s manželkou splácet hypotéku. Přátelé mu pomáhali s drobnými nákupy, ale on chtěl hypotéku co nejdříve splatit a žít v klidu.
ergej se každý den setkává s mnoha různými lidmi. Ti si ho možná nevšímají, ale taxikář si všímá každého. Lidé vždycky spěchají, ať už do obchodu s alkoholem, na návštěvu nebo na univerzitu. Ale tento pár Sergejovi obzvlášť rozjasnil večer. Malý obtloustlý muž zastavil auto u drahé restaurace.
Sedl si na přední sedadlo, celý rudý, s krůpějemi potu na pleši. Jeho společník seděl na zadním sedadle. Mladá dívka, něco přes dvacet, v dlouhých večerních šatech a krásném kožichu. Měla pečlivý make-up, ne zářivý jako obvykle, a krásné dlouhé zlaté náušnice. – “Kdo tě tahal za nohu? Kdo si myslíš, že jsi?” začal muž vrčet. – “Urazila mě a já ti nedovolím, abys se mnou takhle mluvil,” odpověděla. – “Víš ty vůbec, kdo to je, s tím svým malým mozkem?
Ještě musím podepsat smlouvu s jejím manželem a po tomhle skandálu kvůli tobě přijdu o peníze! A jak to myslíš, že se nenecháš léčit? Pamatuješ si vůbec na tu díru, ze které jsem tě vytáhl? “Na tom nezáleží, když tak snadno hází slovy, tak ať odpoví. -Jsi malá holka a nestrkej do toho nos.
Když ses narodila, vydělali s manželem první milion. – “Dobře, tak dost, ne před cizími lidmi…” -Myslíš toho taxikáře? To není člověk, to je služba. Platím mu za mlčení, ne?” Muž se obrátil k Sergejovi.
Serhij dlouho mlčel, sevřel v rukou volant a zastavil. – “Vystupte,” řekl Sergej klidně muži. – “Copak jsi ztratil veškerý strach? Odvez mě, kam mi řekneš!” Po dlouhém rozhořčení muž konečně vystoupil z auta a v tu chvíli Sergej odjel. Dívka byla šťastná. Sergej se jí zeptal, kam ji má odvézt. – “Na letiště, tam se ho zbavím navždy.
