Marina vešla do špinavého a děsivého vchodu. Nechtělo se jí ho uklízet, ale byla to její práce. Marina musela brzy dospět. Když je otec opustil, matka začala hodně truchlit a na dceru zapomněla. V domě bylo málokdy něco k jídlu. Matka seděla se svými muži a plakala a dcera byla odkázána sama na sebe.
Pro Marinu to bylo těžké. Ve škole ji spolužáci šikanovali kvůli jejímu oblečení a špatnému postavení a doma nebyla žádná láska ani podpora. Musela pracovat a učit se. Marina měla samé jedničky, což mnoho lidí rozčilovalo: “Proč musí být Polomka chytrá?” říkala jí spolužačka, dcera bohatých rodičů. Marina kvůli tomu kdysi hodně plakala a trápila se, ale pak už jí to bylo jedno.
Snila o tom, že dokončí devátou třídu a půjde na vysokou školu. Šetřila si peníze, o kterých si myslela, že jí budou poprvé stačit. Zaklepala na dveře, aby si řekla o kbelík vody. I když se jí do té povinnosti moc nechtělo, musela. Otevřela jí starší žena. -“Dobrý den, jsem vaše nová uklízečka v domě. C
htěla jsem se zeptat, jestli byste mi mohla nalít trochu vody do kbelíku, jestli to není příliš velký problém,” požádala Marina. Stará paní se usmála. Nalila dívce vodu, ale nehodlala ji vrátit. Lilija Fedorovna žila bezstarostným životem a Marina se divila, jak se tak mladé dívce podařilo žít takový život.- .
“Kolik je ti let, vnučko? Proč pracuješ? Měla bys studovat, užívat si života. Marinu ta přímá otázka uvedla do rozpaků. Nechtěla mluvit o svém životě, o své matce.
” “Moje matka mě vychovává sama. Je to těžké, a tak musím pracovat na částečný úvazek. Jinak chodím do školy, teď jsem v deváté třídě,” usmála se Marina. Od té doby se Marina a Lilia Fedorivna spřátelily.
Dívka často pomáhala babičce s nákupy a úklidem bytu. Jednoho dne Lilia Fedorovna požádala Marinu, aby šla do obchodu, a když Marina přišla, byl v bytě její vnuk Vasilij. Marina si chlapce okamžitě oblíbila. Nikdy předtím se necítila tak nadšená. I Vasilij si dívku oblíbil. Začali spolu chodit a Lilia Fedorovna z nich měla radost a dělala jim jen dobře..
