Můj manžel má sestru. Nedávno jsme oslavili její třicáté narozeniny. Od prvního dne jsme si nerozuměly, nebo spíš jsme se nemohly vystát. Všichni příbuzní se sešli v restauraci, aby výročí oslavili. Přivítali nás velmi srdečně a radostně; překvapilo mě to, nikdy předtím se to nestalo. Myslel jsem si, že něco není v pořádku, a měl jsem pravdu.
Dali jsme oslavenkyni kytici růží a obálku s penězi. Švagrová mě pevně objala a poděkovala. Byla jsem velmi překvapená. Posledních sedm let jsme spolu normálně ani nepromluvily, a teď mě tak pevně objímala. Nechápala jsem, proč jsou z nás tak nadšení, protože v obálce byla skromná částka.
Hosté mluvili o tom, jak je můj bratr hodný, že sestře dal takový dárek, a dokonce jí dal i obálku s penězi. Tchyně pozvedla sklenku a pronesla přípitek: “Milá dcero, gratulujeme ti, jsme moc rádi, že máš vlastní byt a můžeš si vytvořit vlastní koutek. Máš báječného bratra, on a jeho žena ti dali nádherný dárek.” A tak jsem si vzpomněla, jak jsem se s ním rozloučila.
Poslouchala jsem a ničemu nerozuměla: jaký byt? Bylo to nějaké nedorozumění. Máme hypotéku, byt, který mi darovala babička, pronajímáme a sotva vyjdeme s penězi.Takové dary nejsme schopni poskytnout. Když jsem viděla, že manžel mlčí, požádala jsem švagrovou, která rozhodla, že jí darujeme byt. Odpověď mě ohromila.
Ukázalo se, že manžel rozhodl, že sestře daruje byt, ve kterém bydlíme a který je zastavený. Obrátila jsem se na manžela a ten potvrdil sestřina slova. Řekl, že se přestěhujeme do bytu mé babičky. Říct, že jsem byla v šoku, by bylo slabé slovo.
Zaprvé se tak rozhodl, aniž by to se mnou konzultoval, a zadruhé byl babiččin byt v hrozném stavu a potřeboval zásadní opravy. Připadalo mi, že si ze mě dělá legraci, nevěřila jsem vlastním uším. Druhý den jsem si sbalila věci a přestěhovala se k rodičům. Teď můj bývalý manžel bydlí v pronajatém bytě.
