Viktor přijel do severní metropole na několik dní na služební cestu a hledal levné ubytování. Babička z agentury mu nabídla nejlepší možnost – v centru a za nízkou cenu. -Proč je to tak levné? Možná jsou sousedé hluční?” -V domě prakticky nikdo není,” odpověděla jednoduše. “V přízemí dělali nějakou rekonstrukci dělníci, ale ti tam byli jen přes den, když měl Viktor práci.
A večer bylo ticho, na chodbě nebylo slyšet ani hlásku. V bytě byly tři pokoje, ale starý agent říkal, že jen jeden pokoj je obyvatelný. Viděla jsem, že v bytě jsou nové tapety, ale staré parkety, i když byly nalakované. V obývacím pokoji byla nová pohovka, starý dřevěný stůl a skříň. Lustr také vynikal neobvyklým designem, protože se už nevyrábí. První noc proběhla dobře, Viktor šel po práci spát bez zadní nohy.
Ráno ho zajímalo, co je v ostatních pokojích. Sotva otevřel vrzající dveře, žárovka nefungovala. Všechen nábytek byl přikrytý prostěradlem a prachu bylo tolik, že muž několikrát kýchl.Viktor opustil svůj byt a šel si něco vyřídit, přešel silnici a podíval se na svůj byt.
Jedno, dvě, tři, čtyři, pět… počkat, proč je tu pět oken, když v jeho bytě jsou už dlouho jen čtyři? Znovu počítal, ale pořád mu vyšlo pět. Večer Viktor zaklepal na sousední byty – nikdo se neozval. Pak si vzpomněl, že stará paní říkala, že se mnoho nájemníků odstěhovalo. V noci se Viktorovi zdálo, že jde po chodbě a na jejím konci vidí dveře.
Byly otevřené, ale světlo, které z nich vycházelo, nebylo žluté, ale bílé, jako mrtvé světlo. Z bytu se ozývaly hlasy – někdo hrál na klavír a zpíval, někdo mluvil francouzsky, někdo říkal, že musí běžet… najednou se ozval silný hlas, který křičel – nevstupujte do dveří. V tu chvíli se Viktor probral. Nespal dobře a byl unavený. Připravil se do práce a znovu spočítal okna na ulici – pět. Po práci se Viktor rozhodl, že tomu přijde na kloub.Začal zvonit na všechny dveře na chodbě, ale nikdo mu neotevřel.
Pak začal hledat skryté dveře v bytě, rozstříhal tapety a dostal se až k cihlové zdi. Nic však nepomáhalo. Zoufalý Serhij otevřel okno a rozhodl se vylézt k sousednímu oknu. Nebylo tak vysoko – tři patra. Opatrně přelezl parapet, rukama se přidržel kamenných postav na budově a podíval se na páté okno. Dělníci si ho všimli a zavolali záchranku.
– “Co to dělá, kam leze, vždyť tam nic není!” divili se dělníci. Serhij bezpečně spadl do záchranné sítě záchranářů a byl odvezen do nemocnice. Ještě že si nic nezlomil. – “Co se tomu muži stalo? Kam lezl?” divili se dělníci po incidentu. – “Protože se nadýchal barvy. Je to levné, je to jedovaté.
Po natírání jdeme domů a on to musel dýchat celou noc, takže se mu to zdálo,” odpověděl předák. Jenže starý agent stál na druhé straně silnice, díval se na páté okno a říkal si, že takhle bezelstně se stará budova měnit nedá, jinak by to mohlo mít neblahé následky.
