V létě mi manžel nabídl, abych si vyzvedla auto: “Aleno, potřebujeme auto. Trávíš tolik času na zastávce a čekáš na ten správný autobus. A náš čas je drahý, jsi pořád nachlazená a nemocná. A s autem tě můžu jednou nebo dvakrát vzít do práce. A my nejsme chudí lidé, potřebujeme ho kvůli našemu postavení,” argumentoval muž. Zamyslel jsem se a usoudil, že na jeho slovech je něco pravdy.
Dohodli jsme se, že budeme každý měsíc šetřit na nové auto. Manžel si ho chtěl zaregistrovat sám, protože měl řidičák a věděl, jak vyřídit papíry. Můj příjem byl stabilní, pracovala jsem jako manažerka. Ale manžel měl vlastní firmu. Vydělával tolik, kolik mohl měsíčně.
Rozhodli jsme se, že budeme dávat přesně polovinu svého výdělku. Ukázalo se, že je to částka, která se mezi námi rovná. Po několika měsících jsem si začala všímat, že manžel nedává peníze do společné kasičky. Rozhodla jsem se mlčet, protože jsem ho nechtěla urazit. Byla jsem si jistá, že bude přispívat. Nepřispíval, ale jednou mi řekl: “Musíme začít přispívat víc.
Jinak si do Nového roku nebudeme moci koupit auto. Tento měsíc máš dostat prémie. Taky se pokusím sehnat nějaké peníze, abychom mohli investovat rovným dílem. Jak jsme se dohodli, peníze jsem do schránky vložila já, konkrétně polovinu svého platu a celý bonus, ale manžel opět nevložil nic.
Nechtěla jsem se s tím už smířit. Další měsíc jsem všechny peníze utratila za sebe a dárky pro rodiče.Muž si všiml, že není doplněno, a vykulil oči: “Na takové auto nemůžeme šetřit. Držíte si peníze? Měli jsme dohodu.
Potřebujeme auto, na to nezapomeň. Proto tě žádám, abys přispěl penězi, protože do Nového roku si auto nestihneme koupit. Rozzlobil jsem se a řekl mu všechno, co se ve mně za posledních pár měsíců nahromadilo. Takže si spočítal moje peníze a myslí si, že má právo s nimi nakládat. A já nemůžu zasahovat do jeho vlastního rozpočtu. Ano, samozřejmě.
Když jsem mu řekla, že jsem jediná, kdo investuje do jeho snu, a on do společné kasičky nedal ani korunu, ztichl. Víš, že mám problémy s podnikáním. Věřitelé na mě tlačí, všechno jde na splácení půjčky. Ještě jsme si nekoupili auto. Rozhodl jsem se, že pokud chce auto, měl by si na něj našetřit sám.
