S Vladem jsem se seznámila na večírku pořádaném univerzitou. Byl to velmi zajímavý a příjemný člověk. Hned jsem si ho oblíbila. Po večírku mi nabídl, že mě doprovodí domů, a já souhlasila. Cestou jsme si také hodně povídali, mluvili jsme o všem na světě. Připadalo mi, jako bychom se znali už léta. Jako spřízněné duše.
Vlad navrhl, abychom si vyšli na první rande. Měli jste vidět, jak byl tehdy oblečený. V černém obleku, čekal na mě před kavárnou s kyticí v ruce. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla jsem moc šťastná, že jsem dostala takového chlapa.
Chodili jsme spolu skoro půl roku, ale za tu dobu nikdy nemluvil o své rodině. Vždycky změnil téma a já jsem na něj nechtěla naléhat. Myslela jsem si, že má v rodině problémy, o kterých nechce mluvit. A po šesti měsících mě požádal o společné bydlení. Sbalila jsem si věci a nastěhovala se k němu. Mému štěstí se naštěstí meze nekladly. Trvalo však jen jeden den. Druhý den mého stěhování, v sedm hodin ráno, mi zavolala Vladova matka.
Viděli jsme se jen jednou. Téměř na mě křičela, že musím vstát z postele a připravit jejímu synovi snídani.Říct, že jsem byl v ráži, je slabé slovo. Večer jsem Vladovi všechno řekla, ale on na to vůbec nereagoval.
Neudělal nic, aby zabránil tomu, aby se situace opakovala. Tehdy jsem si uvědomila, kde jsem. Uvědomila jsem si, jaký je Vlad maminčin mazánek. S takovým člověkem opravdu nechci žít pod jednou střechou.
Druhý den, když byl v práci, jsem si sbalila věci a odešla. Napsala jsem dopis, nechala mu ho na stole a vysvětlila mu situaci. Klíče od domu jsem nechala u sousedky. V dopise jsem o tom také psala. Myslím, že jsem se rozhodla správně. Takovým mužům a jejich matkám se musíte co nejdříve vyhnout. Jinak vás nenechají na pokoji a zničí vám život.
