S Natašou jsem ženatý tři roky. Má mladší sestru, a když jsme spolu ještě chodili, moje budoucí žena často říkala, že ta mladší je v rodině mnohem oblíbenější než ona. Přestože obě sestry jsou dnes již dospělé ženy, rodiče se k nim stále chovají rozdílně.
V den naší svatby jsme od mé tchyně dostali jako dárek žehličku. Spotřebiče jsou dobré značky a nebývá zvykem dárky odmítat, ale i moji přátelé, kteří na tom nejsou finančně dobře, dokázali darovat pěknou sumu peněz.
A Natašina maminka si mohla dovolit koupit jen žehličku, přestože má dobrý příjem a vlastní tři byty ve městě. S manželkou jsme bydleli v pronajatém bytě a já jsem si před svatbou vzal hypotéku, kterou jsem také musel splácet. Možná by to nebylo tak urážlivé, ale o rok později,
když se Natašina sestra vdala, jí matka darovala byt. I pro mě se situace stala urážlivou – starší dcera dostala žehličku za pár tisíc a mladší dcera dvoupokoják v novostavbě. Ani si nedovedu představit, jak se cítila moje žena.
Situace se jen zhoršila, když po nějaké době tchyně řekla, že chce bydlet s námi. Její byt se rekonstruuje, druhý byt pronajímá a třetí dala mladší dceři. Nenapadlo ji nic lepšího než se k nám nastěhovat, zvlášť když to má do našeho domu blíž do práce. Když se tchyně rozhodla s námi probrat své stěhování, nedalo mi to, abych jí neřekla, co si o jejím rozdělení dcer myslím.
Tchyně se strašně urazila, ale moje žena mě podpořila. Cítím se provinile, protože jsem byl hrubý k matce ženy, kterou miluji, ale nemohu s ní žít v jednom domě – jsem příliš rozzlobený, ani ne kvůli tomu daru, ale kvůli tomu, jak se chovala k mé ženě.