Boris se šťastně vrátil domů a jeho život dostal nové barvy. Boris měl milovanou ženu, kterou si v mládí vzal z velké lásky, a dvě děti, které však už byly dospělé. Jeho vášeň k manželce s každým dalším rokem slábla, vždyť spolu byli už více než dvacet let. Jednoho dne přišla za Borysem do práce žena. Byla poměrně mladá, krásná blondýnka s dlouhými řasami:
-“Potřebuji, abys mi nutně opravil žehličku. – “Ženo, já to bez fronty nedokážu. Někteří lidé jsou bez ledničky, těm musím pomoci jako prvním.
-No, prosím vás, já tu žehličku nutně potřebuju, – řekla dívka roztomile, zamrkala řasami a skoro se rozplakala. -Dobře, dejte mi tu žehličku. Po této příhodě dívka řekla, že se jí rozbil i vysavač. -Nemohla jsem ho vzít s sebou, je příliš velký a těžký.
Mohl bys přijít ke mně domů a podívat se, co s ním je?” -Ale my nepracujeme z domova,” namítl Boris. Ale opět nedokázal krásné blondýnce odolat. A pak byly jeho návštěvy u ní stále častější a bezdůvodnější. Tak se stala jeho milenkou.
Boris měl prostě radost, že vidí tak krásnou ženu s takovou postavou, i když nebyla dobrá kuchařka. Ale kolik lásky a náklonnosti se Borisovi začalo dostávat. Před svou ženou vše pečlivě tajil a říkal, že ve čtvrtek měl obzvlášť náročný den.
Boris se opět vydal za svou novou láskou, zašel do obchodu a koupil velkou kytici květin, víno a ovoce. Dveře mu však neotevřela krásná blondýnka, ale vysoký svalnatý muž v županu. – “Co tady děláte?” – “Přišel jsem si opravit auto.
-Svetočko, je tady instalatér, zavolal jsi ho? Z pokoje vyšla blondýnka, lhostejně se na Borise podívala a řekla: – To si nepamatuju. Pak ten muž udeřil Borise pěstí do čelisti, tak silně, že ji zlomil. Boris okamžitě utíkal do obchodu s alkoholem a nešťastnou blondýnku proklínal. Doma řekl své ženě, že ho manžel jedné z jeho klientek špatně pochopil a že dostal výprask zbytečně. Boris si však slíbil, že svou ženu už nikdy nepodvede.
