Poslední přípravy už byly v plném proudu. Varvara si pečlivě balila věci, protože jí dcera slíbila, že ji začátkem listopadu odveze do svého města. Přestože se jí nechtělo opustit domov, nepřipravila si na zimu žádné dříví, protože pravidelně šetřila na důchod.
V červnu si od ní dcera Lesja půjčila 15 000 rryvnií, přičemž se odvolávala na dočasné potíže a slíbila, že peníze vrátí do konce měsíce. Lesja však problém nevyřešila a při srpnové návštěvě Varvary dluh nezaplatila. Když vyjádřila obavy, jak přežije zimu bez dřeva, Lesja ji ujistil, že ji odveze do teplého bytu ve městě.
Přestože se Varvara zdráhala odjet, rozhodla se dceři pomoci a nasbírala houby, lesní plody, sýr a zeleninu, které si vzala s sebou na cestu. Jednoho listopadového rána se Varvara probudila s pocitem chladu, ale Lesja jí zavolala, že ji nemůže vzít do města, protože se matka jejího manžela rozhodla zůstat u nich přes zimu.
Lesja navrhla, aby se Varvara přestěhovala k její sestře, tetě Anně, která také žila sama. Babička, pohroužená do vlastních myšlenek, Lesiu neposlouchala. Později ten týden se Varvara dozvěděla, že Annu odvezl její syn a ona nemá kam jít. Přemožena žalem plakala a myslela na svého syna, který zemřel před deseti lety. Druhý den Varvaru probudilo, když jí někdo zaklepal na okno.
Když otevřela dveře, uviděla svou bývalou snachu Zoju, kterou neviděla deset let. Zoja rychle zhodnotila situaci a uvědomila si, že není dřevo na topení a v místnostech je stejná teplota jako venku. Aniž by cokoli řekla, odvezla Varvaru do obchodu, aby si mohla koupit, co potřebuje, a pak ji odvezla zpátky domů. Babička byla v rozpacích a zeptala se Zoji, proč přijela.
Vysvětlila jí, že chtěla jen přijet do vesnice a vidět ji. Den předtím potkala ve městě Lesju a ta jí řekla, že Varvara tráví zimu s Annou. Zoja vnitřně tušila, že něco není v pořádku, a rozhodla se ji navštívit. Jak se ukázalo, měla pravdu…
