Pavlo se vracel domů po další služební cestě. Obvykle vždy před návratem volal své ženě a sděloval jí, v kolik hodin se vrací domů, ale tentokrát z nějakého důvodu zapomněl. Když se blížil ke dveřím bytu, vzpomněl si, že manželce nezavolal a neřekl jí, že se vrací domů o den dřív. Za dveřmi však slyšel hlasitou hudbu, smích a veselé hlasy. Předpokládal, že něco oslavují. Cítil se trochu nesvůj. Hlavou se mu honila spousta špatných věcí.
Nejvíc ze všeho se ale bál, že by mu jeho milovaná žena Olena mohla poradit, aby se s někým scházel, a ona by ho pak přestala milovat. Dlouho stál přede dveřmi a přemýšlel, co má dělat. Najednou vyšel soused a řekl, že už půl roku slaví, skoro každý den. Pavla to překvapilo. Rozhodl se jít domů a zjistit, co se děje. Když vstoupil do bytu, oněměl z toho, co uviděl.
V bytě byli cizí lidé, všude byly rozházené lahve a nedopalky cigaret. Všechno bylo rozházené v každé místnosti. Hledal mezi všemi těmi lidmi svou ženu. Přistoupil k neznámé dívce a zeptal se: “Kde je Olena? Ach, Olena, ta šla s Vladem. Odešel z bytu. Dívčina slova mu stále běžela hlavou. Byl večer. Pavlo měl velký hlad. Zavolal výtah, ale rozhodl se na něj nečekat a prostě sešel po schodech dolů. Zašel do obchodního domu nedaleko svého domu a koupil si sýr, salám a chleba. Posadil se na lavičku a pustil se do jídla. Později uviděl, jak do obchodu vstoupila žena, která se velmi podobala Oleně.
Pak se rozhodl, že ji bude následovat. Žena se chovala velmi klidně, zatímco on šel ve vzdálenosti deseti metrů od ní. Když si všiml, že vstupuje do domu své tchyně, počkal několik minut venku a pak vstoupil na schodiště. Vystoupal do devátého patra, přistoupil k bytu a zaklepal na dveře. Olena mu otevřela. Šťastně se na ni podíval a vydechl. Olena se na manžela vyděšeně podívala.
Když jí Pavlo řekl, co se stalo, tchyně se dcery zastala a řekla, že to byl její nápad byt pronajmout. O to však neměl zájem. Byl jen rád, že Elena miluje jen jeho, jako předtím.
