Po 26 letech manželství se Sergejem jsem si konečně uvědomila, že mé dny trávím nekonečnou péčí o druhé – ale ne o sebe. Můj manžel žije plnohodnotný život, ale já ne. On se setkává s přáteli, má své koníčky a zájmy, zatímco já jsem své zájmy vždycky odsunula na vedlejší kolej. Jednoho rána jsem si při pohledu na něj u snídaně uvědomila, že takhle už dál žít nemůžu.
– Sergeji, musíme si promluvit,” začala jsem, když přestal číst ranní noviny. “Co se děje?” Zvědavě se na mě podíval. “Rozhodla jsem se, že je čas se o sebe postarat. Chci chodit na hodiny tance, plavat, vídat se víc s kamarády,”
řekla jsem a snažila se, aby to znělo klidně. “Výborně,” přikývl trochu překvapeně. “Vždycky jsem říkal, že potřebuješ víc času pro sebe.” “Ale nejde jen o čas pro sebe. Chci se rozvést, Sergeji. Myslím, že si oba zasloužíme žít tak, jak chceme.” Nečekala jsem, že to řeknu tak jednoduše, ale ta slova se mi svezla z jazyka.
Serhij se na mě mlčky podíval. Čekala jsem, že něco namítne, ale on pomalu přikývl. “Jestli ti to udělá radost, tak to chápu,” řekl nakonec. Tento rozhovor byl začátkem nové kapitoly mého života. Od té doby dělám to, co mě baví. Mou vášní se staly hodiny tance, často plavu v místním bazénu a večery s přáteli v kavárnách naplňují můj život radostí a smíchem. Každý den se dozvídám něco nového o sobě, o svých touhách a o tom, co mě skutečně činí šťastnou. Rozhodnutí rozvést se nebylo snadné, ale jsem si jistá, že bylo správné.
