Vira a její dcera si pronajaly byt ve starém dvoupatrovém domě. Bydlely v přízemí a v zimě tam byla velká zima. Spaly ve vlněných ponožkách a pod třemi dekami. Věra si neustále hledala práci, aby mohla sebe a dceru uživit. Ve velmi mladém věku Vera onemocněla a otěhotněla. Když otec dítěte zjistil, že je těhotná, okamžitě odešel.
Vera neměla čas dokončit vzdělání a měla Nasťu. Aby uživila sebe i dceru, pracovala všude možně. Nejprve pracovala jako uklízečka, pak jako myčka nádobí a za svou práci dostávala zaplaceno. Po nějaké době začala Vira pracovat jako pečovatelka.
Uvědomila si, že se bude starat o starou babičku, přebalovat ji, uklízet a vařit. Této práce se ale nebála, bylo pro ni důležité, že její dcera nic nepotřebuje. Tak přišla k Marii Nikolajevně.
Seznámily se a Věra se o ni začala starat. Snacha s ní nechtěla sedět a manžel ji nenutil. Prostě najal ošetřovatelku. Platil Věře jednou týdně, částka byla malá, ale přijatelná. Marie Mykolajivna nemohla pořádně chodit, a tak Věra požádala syna, aby jí přinesl speciální pomůcku, která jí umožní vstát z postele. Četla si knihy.
Po nějaké době také požádala Andreje, aby Marii Nikolajevně četl audioknihu. Marie Nikolajevna byla Věře velmi vděčná. Nyní poslouchala své oblíbené knihy a dívala se na televizi. Maria se dozvěděla, že Věra má dceru Nasťu.
Požádala Věru, aby šla s ní. Neměla žádná vnoučata a snacha měla strach o svou postavu. Teď za ní přišla Věra s Nasťou. Zamilovala si ji a řekla Nasťe, že je její nejoblíbenější vnučkou. Takto ubíhaly měsíce. Marie Nikolajevna řekla Věře, že má velmi pěkný dům ve vesnici nedaleko města. Navrhla Věře a Nasťovi, aby tam na měsíc odjely a odpočívaly.
Věra však odmítla s tím, že ji neopustí. Maria Nikolajevna řekla, že ji syn posílá na měsíc do sanatoria, a tak navrhla, aby tam jely na dovolenou. Věra souhlasila, a když Marie Nikolajevna odjela, odjely také. Když přijely, byly mile překvapeny. Dům byl opravdu velký.
Měli jsme elektřinu, plyn, koupelnu, všechno v domě. Nasti se tu také líbilo. Rozkvétala. Vera na zahradě zasadila okurky a bylinky. Uklidila dům a začali bydlet. Jednou v noci, když nemohla spát, seděla u okna a pak se šla do kuchyně napít vody, ale zakopla a upadla. Velká skříň spadla za ní. Nasťa spala a ani se na ten hluk neprobudila.
Vera vstala a uviděla na konci skříně tašku. Vytáhla všechny knihy a ložní prádlo, zvedla tašku, otevřela ji a byla překvapená. Taška obsahovala staré šperky a kameny. Vera si myslela, že jsou to jen obyčejné šperky, vrátila je zpátky, uklidila se a šla pro vodu.
O několik dní později jí zavolala Marie Mykolajivna, že ji propouštějí, a řekla, že se u nich brzy objeví. Řekla, že spolu stráví teplé letní měsíce. Maria Nikolajevna přijela se svým synem.
Přinesl jim oblečení a spoustu jídla pro všechny tři. Vera si myslela, že se na ni divně dívá. Ale pak se uvolnila a zapomněla na to. Před návratem do města si Věra vzpomněla na tašku a řekla o ní Marii Nikolajevně. Ta byla velmi překvapená a šťastná. Marie Nikolajevna jí řekla, že to jsou šperky její babičky, že se dědí. Řekla, že tuto tašku hledali s manželem celý rok.
Věra jí nevěřila a po návratu domů vzala jeden prsten, aby ho nechala zkontrolovat. Když zjistila cenu, běžela a všechno Marii Nikolajevně řekla. Ta zase Věře řekla, aby ho částečně prodala, až ho bude potřebovat, a koupila si byt. Věra odmítla, ale pak Marie Nikolajevna řekla, že dům a všechny šperky dostane její vnučka Nasťa.