Matka se o mě přestala zajímat. Nemohla se vyrovnat s rozvodem. Otec se o mě také nezajímal, měl novou rodinu. Když byli rodiče spolu, taky se o mě nezajímali, pořád mi nadávali. Byl jsem odkázán sám na sebe. Matka se vzpamatovala až po několika měsících. Měla přítele, který mě neměl rád. Bylo pro mě těžké žít s ním v jednom bytě. Šla jsem bydlet ke svému příteli a matka byla jedině ráda. Levovi bylo v té době 25 a mně 15. Jeho matka byla proti mně, ale neřekla to nahlas. Říkala, že mu kazím život, a také mi vyčítala můj věk.
Víte, jsem příliš mladá na vztah, zejména s pětadvacetiletým mužem. Na jejích slovech bylo něco pravdy, ale nechtěla jsem se vrátit k matce, a tak jsem zůstala s Levim. Nedovolil mi chodit za školu a dělal se mnou domácí úkoly. Bylo to hezké. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Všechno bylo v pořádku, dokud jsem nezjistila, že jsem těhotná. Levi neskrýval smutek, ale ani mě nežádal, abych se dítěte zbavila. Pevně se rozhodl, že potřebuje překousnout tuk. Naše matky byly kategoricky proti.
Ta moje dokonce řekla, že kdyby s dítětem byly nějaké problémy, nemám na ni spoléhat. Levi odjel na služební cestu a já zůstala s jeho matkou. Snažila se mě vyhnat z domu. Je smutné to říct, ale podařilo se jí to. Po dalším skandálu jsem si sbalila věci a odjela k babičce z otcovy strany. Levi mě nikdy nenavštívil. Když se vrátil ze služební cesty, matka mu o mně vyprávěla různé věci.
Předpokládala jsem, že jí Levi uvěřil, a proto se mě rozhodl vzdát. U babičky jsem nemohla žít dlouho, protože jsem byla ve městě vystavena posměchu. Lidé mi všelijak propírali kosti.Uvědomila jsem si, že moje dcera by nemohla žít ve městě, kde je její matka tak neoblíbená.
Bez váhání jsem si sbalila kufry a odjela s dcerou do vedlejšího města. Problémy začaly, jakmile došly peníze. Nemohla jsem najít práci, nikdo nechtěl zaměstnat osmnáctiletou dívku bez vzdělání. Když jsem uvízla, rozhodla jsem se žebrat poblíž nádraží. Neviděla jsem jinou možnost.
Na nádraží za mnou přišel vedoucí kavárny. Znala mě i můj smutný příběh. Nabídla mi práci ve svém podniku. Dala mi zálohu a zapsala mou dceru do školky. Tehdy jsem si uvědomila, že dobří lidé nevymřeli, že existují a žijí mezi námi.
