Na maturitním večírku Nataša vystoupila na pódium v krásných šatech připomínajících princeznu, přistoupila k mikrofonu a pronesla nádherný projev, v němž poděkovala rodičům za všechno. Nina a Kosťa byli z veškeré pozornosti věnované jejich osobě velmi rozpačití. Pak Natalia opustila pódium, přistoupila k rodičům a předala jim květiny. Po slavnostním předávání maturitních vysvědčení se rodiče vrátili domů a Natálie se vydala se zbytkem třídy na výlet lodí. Ve skutečnosti Natálie nebyla vlastní dcerou Niny a Kosti. Měli dceru jménem Lída.
Když jí bylo dvacet let, jela s přítelem na motorce a měli nehodu. Ten kluk sotva viděl, ale Lída ne. Její rodiče svou dceru dlouho oplakávali a nemohli se se ztrátou smířit. Všichni jim říkali, že možná budou mít další děti, ale oběma bylo 45 let, takže na to mohli zapomenout.
O půl roku později zasáhlo další neštěstí – zemřel Kosťův bratranec. Narodila se jí pětiletá holčička Nataša. Kosťa a Nina si dívku nejprve vzali k sobě, dokud se nevrátí její otec, ale ten už nepřišel.
Dívka byla převezena do sirotčince. Nina však neměla srdce na pravém místě: “Kosťo, ona přece není cizí, máš s ní stejnou krev. Vychováme ji jako vlastní holčičku. A tak to také udělali. Adoptovali Natašu. Když přišla domů, hned běžela do koupelny a pustila vodu. Kosťa a Nataša si mysleli, že možná pláče. Nina opatrně otevřela dveře a našla Natašu, jak si pere ponožky:
-“Teď už ti budu pomáhat vždycky. Můžu taky umýt nádobí a vyprat prádlo. – “Natašo, nenajali jsme tě jako asistentku, ale jako dceru. Pro tvé vlastní štěstí. Dívka si rychle zvykla na Ninu a Kosťu, kteří ji zahrnovali láskou, a začala jim říkat “mami a tati”.
V životě se stalo všechno: Natálie byla nemocná, ve škole ji podváděli a ona utekla ze školy. Ale maminka s tatínkem jí vždycky pomáhali překonat všechny problémy a neúspěchy. Vždycky si pamatovala, co pro ni udělali, a byla jim velmi vděčná. Ráno se Natálie vrátila: “Tak co, jak jste oslavili maturitu?” zeptali se jí rodiče. – “Byla to velká zábava. Ale moc se mi po tobě stýskalo. A pak jsme se s celou třídou dívali na východ slunce, bylo to tak krásné. Teď to chci vidět s tebou, musíš to vidět!
