Alla byla smutná. Vracela se od maminky. Kolikrát si slibovala, že nepodlehne babiččiným jízlivým poznámkám… Stokrát si připomínala, že její matka se nikdy nezmění. Nic nepomáhalo. Nina Petrivna uměla tlačit na bolavá místa.
A tentokrát si ve 101 pustila starou nahrávku o tom, jak ji její nevděčná dcera opustila kvůli spolubydlícímu: “Kdo je pro tebe ten Igor? Nikdo! A ty se o něj pořád staráš. – Mami, o čem to mluvíš? Jsme spolu už deset let. – No a co? Ještě jsi nebyla na matrice.
Takže pro tebe nic neznamená. Posloucháš cizího člověka bez zjevného důvodu. Dnes je tu a zítra je pryč.” Ovdovělá Nina Petrovna se nemohla na nikoho jiného podívat, vychovávala dcery sama, věnovala jim celý život.
A ukázalo se, že jsou nevděčné – jedna se vdala do ciziny, jakmile jí bylo osmnáct, druhá se rozvedla se slušným mužem a žije s nějakým prosťáčkem. A já jsem si mohla žít podle svého, nebo se odstěhovat k matce. Když skončila, stařena významně zabručela, mávla rukou a zapnula televizi.
Dcera si tiše sbalila věci a odešla. Šetřila síly na další schůzku. Někdy Alla přerušovala matku uprostřed věty: “Mami, zapomněla jsi, kolik mi je? Za chvíli mi bude šedesát!” Každá hádka ji uvrhla do smutku.
Cítila se provinile: Máma je nešťastná, je se vším nespokojená, nemá ráda mého muže, nelíbí se jí, co dělám. Alla si dodnes nemůže odpustit tu strašnou scénu, kdy na matku vztekle křičela: “Nechtěla jsi mě porodit a nikdy jsi mě neměla ráda! V tu chvíli její matka ztuhla a odvrátila se.
Více než měsíc spolu nepromluvily, dokonce si ani nezavolaly. Jednoho dne dostala Alla dopis. Byl od její matky. Nina Petrovna se v něm omlouvala! Psala, jak jí samotné v dětství chyběla mateřská láska, jak těžké pro ni bylo vychovávat nejstarší dceru sama.
Proto nechtěla druhé dítě. Nyní je však šťastná, že má mladší dceru, kterou velmi miluje.
Od té doby uplynulo několik let a matka ještě více zestárla. Zeslábla a už nedokázala udržet svůj ostrý jazyk za zuby.
Stala se z ní stará žena; nyní potřebuje svou dceru víc, než kdy dcera potřebovala ji. Ale matčina ostrá slova znějí ještě hlasitěji a Alla se cítí špatně. I v šedesáti letech ji bolí, když slyší, že matka neschvaluje její rozhodnutí.
