Vasylyna si ze svého manžela před kamarádkami vždycky dělala legraci. Ihor pracoval jako chirurg v nemocnici a slušně si vydělával. Svou ženu velmi miloval a vážil si jí. Krásně se o ni staral, ale hlavně měl velký byt v centru hlavního města.
– “A to, co jí pořád chybí, je nejspíš jenom tuk,” říkaly kamarádky za Vasilinými zády. Naproti tomu Ihor neměl svou ženu v lásce, nosil do domu jen to nejlepší a vždycky se snažil svou ženu něčím překvapit. Vasylina jeho lásku přijímala, ale jestli mu ji oplácela, bylo velkou otázkou. Už se blížilo důležité datum, Vasilinino půlkulaté výročí – 25 let. Stále čekala, čím ji manžel obdaruje tentokrát.
Velmi dobře chápala, kdy je v pořádku na muže trochu zatlačit a požádat ho o něco drahého, a kdy je lepší to nepožadovat. Ale líbilo se jí, že ho může kontrolovat. Například ve tři ráno ho mohla klidně požádat, aby zašel do obchodu a koupil jahody
. I když Igor přicházel z náročné směny, bylo jí to jedno, prostě ho nechala splnit svůj rozmar. Jenže pak se stala strašná nehoda, do které byli zapleteni Igorovi rodiče. Sotva přežili a potřebovali neustálý dohled na jednotce intenzivní péče. Chirurgů byl nedostatek a Igor strávil posledních pár dní hledáním nejlepších chirurgů po celém městě. Po práci přicházel domů vyčerpaný, něco snědl a šel si alespoň na pár hodin lehnout.
Někdy nepřišel domů vůbec a zůstal s rodiči v obchodě s alkoholem. Dny tak plynuly a on ani nevnímal, kdy je den a kdy noc.
Vasylyna občas zavolala manželovi a zeptala se na stav rodičů. Nemohla jim pomoci, protože v nemocnici je nikdo nesměl navštívit. Ale to jí bylo ku prospěchu, protože nemusela zbytečně jezdit do nemocnice na druhém konci města. Jednoho dne se Ihor vrátil domů a jeho žena mu otevřela dveře. -“Miláčku, děje se něco?- Vasilina řekla, ale hned se otočila a vešla do pokoje.
– “Zlato, jsem tak unavená. Už mi praská hlava, řekni mi na rovinu, co se děje. Třeba jsem ti řekla něco hrubého nebo tak něco. Poslední dobou jsem na nervy. -A teď jsem taky nervózní, manžel zapomněl, že mám dneska narozeniny. Kde mám dárek?” – Zlato, víš, že jsem byla celý den u rodičů. Oslavíme tvůj den později, teď na to není zrovna čas…
-Ale později, já s tebou vůbec nic slavit nechci. -Jo… Asi jsem udělal velkou chybu, když jsem si vybral svou ženu. Vasylina byla z toho, co slyšela, stejně ohromená jako Ihor ze své ženy. V klidu si sbalil věci a už se k ní nevrátil.
