Artem a Ira se konečně vzali. Když manželovi rodiče pronášeli přípitek, věnovali jim klíče od bytu s červenou mašlí. Všichni příbuzní byli velmi překvapeni. -Věděl jsi, co ti rodiče chtějí dát?” zeptala se Ira. – “Ne, je to pro mě stejné překvapení jako pro tebe. Iřina matka prodala pokojíček po zesnulé babičce a dala jí peníze v obálce: – Dcero, nespoléhej se na nikoho, že tě finančně podpoří, nech si ty peníze pro sebe.
Uplynul měsíc a pak se tchánovci rozhodli přijet na návštěvu k novomanželům. Ira se na jejich příjezd připravovala vařením těch nejlepších jídel a oblékáním. “U vás doma je tak útulno, je vidět, že tvoje žena má ve všem pořádek,” řekla tchyně. A pak se začaly bavit o dětech: -“No, kdy nám uděláš radost? Chci se mazlit s malým miminkem a brzy vidět vnoučata. – “Mami, ještě není čas,” odpověděl Artem. – “Jsme tady s návrhem.
Možná by u vás mohla chvíli zůstat tvoje sestra Diana, potřebuje si na chvíli najít práci v centru města, aby si zvykla. – “Mami, žádáš o opačné věci: o vnoučata a o to, aby tvoje sestra bydlela u nás. -Dobře, dobře, rozumím. O pár měsíců později se Ira dozvěděla skvělou zprávu, že je těhotná. Její radost byla ohromující. Ira začala uklízet své věci, plánovala přestavět pokoj, aby do něj mohla dát postýlku, a pak našla dokumenty: – “Arteme, neřekl jsi mi, že náš byt je napsaný na tvou matku. – “Já sám jsem to nevěděl.
Když se narodil dlouho očekávaný vnuk, bylo nutné ho zaregistrovat. Artem šel za matkou s touto otázkou: -Může ho Irinina maminka zaregistrovat u ní? “Víš, Arteme, myslela jsem si, že až s Irinou zesílíte, až se postavíte na nohy, odstěhujete se z tohoto bytu, a pak bude čas, aby se Diana vdala.
Ona a její manžel by se nastěhovali. – “Je to jasné, mami. Na svatbě jsi o bytě nemusela mluvit, stejně se odstěhujeme. Irinu ta zpráva vůbec nepřekvapila. – “To je v pořádku, mám ještě peníze, které nám dala maminka, a ty budou stačit na zálohu na internet. Aspoň budeme žít nezávisle na komkoli.
