Ksenia už skoro dvě noci nespala a její dvouletá dcera měla horečku. Ve školce chytila virózu a teď je třeba dítě nějak léčit. Měla teplotu 38 stupňů.
Přes den to bylo trochu jednodušší, dcera se dívala na pohádky a rozptylovala se spoustou věcí. Ksenia si s dcerou hrála s panenkami, dělala hry s hračkami. Ale v noci to bylo těžší, silný kašel znemožňoval normálně dýchat. Dcera neustále plakala a dožadovala se pochování.
Ksenia musela dceru asi hodinu nosit sem a tam, než usnula. Kseniinu manželovi se to nelíbilo: -“Dost bylo toho, že dítě sedí o půlnoci vzhůru. Jakmile si trochu odkašle, hned utíkáš pryč jako opařená. No, teď má kašel, co se dá dělat?
To přece není důvod, abys s ní zůstával nepřetržitě. Já takhle vůbec nemůžu spát. -Takže když tě ruším, možná budu, dokud je dcera nemocná, spát u ní? -Ne, jsi manželka a jsi zdravá, tak budeš spát u manžela. Další noc se to opakovalo.
Dcera dlouho nemohla usnout, a jakmile usnula, šla Ksenia do kuchyně žehlit košile. Přes den to dělat nemohla. Její manžel se díval na televizi a pára z žehličky ho dráždila. Pak se ale její dcera znovu probudila a Ksenia se rozběhla k dítěti. Zatímco dceru houpala, aby usnula, zavřela oči a usnula. Probudilo ji až manželovo hrubé šťouchnutí: -“Zbláznila ses, děláš to schválně, zkoušíš moje nervy?” – Co se děje? Na okamžik jsem si zakryla oči.
– “Počkej, ty už tu spíš hodinu a já tu ležím jako blázen a čekám na ni. -Taky bych usnul. -Čekal jsem na tebe. Jsi manželka a máš své povinnosti vůči manželovi.
Nebo chceš, abych si našel jinou ženu, které to nemusíš připomínat? Rychle se zvedla a odešla. Muž zmizel za dveřmi. Ksenia si těžce povzdechla a dotkla se čela své dcery. Bylo dobře, že teplota už klesla, alespoň bude její dcera dnes v noci dobře spát a dnes prakticky nekašle.
