Před několika týdny zemřela naše sousedka. Bylo jí 75 let, ale byla v dobrém zdravotním stavu, velmi aktivní, sama chodila nakupovat potraviny a stýkala se s přáteli. Její náhlý odchod byl pro mnohé překvapením. Nedávno mi však jedna starší sousedka vyprávěla příběh, který se stal krátce před její smrtí.
Babičku si vyhlédli podvodníci. Jeden si hrál na podvodníka, druhý na policistu. “Podvodník” požadoval obrovskou sumu peněz, ale “policista” okamžitě zavolal a řekl, že je vše pod kontrolou.
Podle scénáře měla babička peníze předat a podvodník měl být dopaden. Měla peníze zabalené v pytli vyhodit z okna. To také udělala. Babička mi vždycky připadala taková chytrá, někdy až opatrná. Ale ne:
dala dvě stě tisíc někomu neznámému. Zavolala jsem policistu, nebo alespoň dceru. A pak policii, výpovědi. Sledovali kamery – nic: babiččina okna byla na druhé straně domu. To byla poslední kapka. Babička si šla lehnout. Zřejmě si ty peníze šetřila pro dceru, nebo si je šetřila pro svou ochranu.
Ale nejvíc ze všeho myslím na zločince. Jak mají svědomí, že tohle dělají osamělým lidem. Mozek funguje a není slabost podvádět mladé, kteří se alespoň poučí ze svých chyb. Ať se jim všechno to zlo vrátí. Ať někde spadnou nebo zmrznou v mrazu. A oklamaní staří lidé ať stojí před jejich očima v posledních chvílích svého hnusného života.
