Můj manžel mě opustil a odešel za jinou ženou. Asi si myslíte, že brečím. Ne, nepláču. Mému bývalému manželovi je 60 let a mně 58 let. Seděla jsem a přemýšlela. A uvědomila jsem si něco důležitého: celé ty roky jsem žila špatně. Lidé se mě často ptají, jestli mám ve svém životě muže. Nechci začínat nový vztah.
Mou největší chybou bylo, že jsem se neměla ráda. Starala jsem se o svého muže, o své děti, pečovala jsem o ně. Chtěla jsem být dobrou manželkou. Myslela jsem si, že musím vařit, prát, poslouchat, podřizovat se, být submisivní. Ale naučila jsem se, že to nikdo nepotřebuje.
Žena musí být trochu egoistka. Musí se dožadovat, vyjadřovat svá přání. Říká se, že muž je hlavou rodiny. S tím nesouhlasím. Muž se považuje za krále a jeho žena za služebnici. Zapomíná však na jednu důležitou věc: vedle krále musí být královna. Věnovala jsem veškerý svůj čas manželovi.
Zapomněla jsem na sebe, na své zájmy. Člověk by měl mít vždycky svůj vlastní život, své vlastní koníčky. A pak by byl větší respekt a strach, že mě ztratí. Když se rozhodne odejít, musíte ho nechat jít. Není třeba ho žádat nebo nutit, aby zůstal. Nemusíš ho prosit, aby zachránil rodinu, nebo to udělat kvůli dětem.
Nemusíte si dělat starosti s tím, co si budou myslet ostatní. Pokud odešel, znamená to, že se musíte nadechnout a užívat si života. A hlavně mu nemusíte odpouštět, pokud se vrátí a požádá o to. Nezaslouží si, aby mu bylo odpuštěno. Rozhodl se odejít a musí za to nést odpovědnost. Ten, kdo zradil jednou, bude zrazovat znovu a znovu. Nedoporučuji vám začít nový vztah, abyste nemusela být sama. Nebojte se samoty.
Být sám má své výhody. Za prvé jste svobodní, můžete si dělat, co chcete, a za druhé žijete jen pro sebe, užíváte si dne. Je lepší být sám než být prázdným místem nebo sluhou.
