Vychovával mě pouze můj otec. Na matku si nepamatuji. Ani příbuzní mi o ní nechtěli nic říct. Jednou jsem měla ve škole maturitní večírek; otec mi dal jen peníze na oblečení, ale nepogratuloval mi ani se na mě nepřišel podívat. Všichni byli s rodiči a já byla sama.
V den mé svatby, na kterou mi otec dal peníze, také nepřišel. Se snoubenkou jsme mu volali, ale otec neslyšel ani slovo. Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nebudu mlčet, vytočil jsem otce a všechno mu řekl. Ale právě tehdy jsem se dozvěděl pravdu o jeho životě…
V mém životě se stalo, že mě vychovával a vzdělával svobodný otec. Vlastní matku si vůbec nepamatuji a téměř nikdy jsem o ní neslyšel. Zpočátku jsem se velmi často, zejména když jsem byl malý, ptal otce na matku, ale on nějak náhle změnil téma a dal mi najevo, že se k ní nemám vracet. Samozřejmě mě zajímalo, kdo je ta žena a proč mi o ní ani naši příbuzní nechtějí nic říct, ale nechtěla jsem se s otcem hádat.
Můj vztah s otcem také nebyl jako u jiných dětí. Své rodičovské povinnosti plnil skvěle: krmil mě, oblékal, obouval, pomáhal mi s učením; pomáhal mi řešit všechny záležitosti, které jsem potřeboval. Ale to byly věci, které dítě v zásadě nijak zvlášť nezajímají.
Ale pokud šlo o něco víc, o nějakou rodičovskou vřelost nebo porozumění, otec jako by neexistoval – vytrvale mě ignoroval, nevěnoval mi příliš pozornosti, nehrál si se mnou, jako to dělají jiní rodiče se svými dětmi. Zdálo se, že otci na mně vůbec nezáleží. Když jsem byl ještě malý chlapec, vkrádala se mi do hlavy myšlenka, že mě otec vůbec nemá rád. Nedával mi najevo žádnou nelibost, ale jasně jsem viděl a chápal, že tady není cítit láska, že jde o něco úplně jiného. O jeho lhostejnosti ke mně bych mohla vyprávět dlouho, dlouho.
A jednou to bylo na mém maturitním večírku ve škole. Dal mi jen peníze, abych si koupila nějaké oblečení, a to bylo všechno. Ani mě nepozdravil a nepřišel za mnou. Všichni byli se svými rodiči a já byla sama. Potkal jsem dívku a zamiloval se – byla to naše svatba. Na svatbě bylo mnoho hostů, ale můj otec tam nebyl;
prostě nepřišel, nechtěl být přítomen nejšťastnějšímu dni mého života. I když jsme mu se snoubenkou mnohokrát volali a psali. Když se nám narodilo dítě, ani nám nepogratuloval, natož aby nás přišel navštívit. posílali jsme mu na internet fotky vnuka, ani se na ně nepodíval. jednou jsem měl v práci firemní večírek, po kterém jsem byl jako vyměněný; už jsem nemohl mlčet, chtěl jsem otci říct všechno, co si o jeho chování za ta léta myslím.
Nechápal jsem, proč mě ignoruje, když ho mám rád a chci, aby byl stále se mnou až do konce života. Zavolala jsem mu a řekla mu všechno, co se za ty roky mého života nahromadilo, vyjádřila jsem všechno, co mi leželo na srdci. Že jsem měla celé ty roky těžký život a podobně. Už si nepamatuji, jak dlouho jsem mluvil. Otec mě klidně a trpělivě vyslechl a tiše mi řekl: “Ukázalo se, že když se oženil s mou matkou, už mě měla.
Pak mě mu přenechala a odešla hledat lepší život, načež se o mě už nikdy nezajímala a nedala o sobě vědět. Ani moje rodina o ní už nikdy neslyšela. Otec mě nechtěl poslat do sirotčince. Tak jsem zůstal s ním. Procházím těžkým životním obdobím, nevím, co mám dělat. Mám tátu moc ráda, je jako moje rodina, a teď, když znám pravdu, si ho vážím ještě víc, ale nechápu, proč se mnou nechce být…
