Jana ležela na obrubníku. Právě se vzpamatovala. Zkrvavený obličej ji bolel, vykloubené rameno ji bolelo. Celé její tělo bylo jedna velká rána. Bolest jí zamlžovala vědomí. Jana pravidelně zapomínala, pak se vracela do reality…
– Pojď, zlato, domů. Dneska jsi se na to vykašlala? Nechceš být náladová jako včera? Jo, Zoiko? – stará paní Semenovna mluvila se svou kozou.
Jeli ze vzdálenější Louny, kde byla tráva silnější a auta se škodlivými výfuky daleko.
Najednou v trávě spatřila, co jí táhlo staré ruce a nohy.
– Ježíši Kriste! No, to je … co to je?…
Starší žena uslyšela, jak dívka ležela na kraji silnice.
– Živá?! Oh, můj Bože! Potřebujeme sanitku! Teď, teď … kde je?? Aha, tak jsem to našla — ” vytáhla Semenovna zpod předku starý mobilní telefon, který jí daroval vnuk.
Po přivolání lékařů se Semenovna snažila chudákovi alespoň nějak pomoci. Viděla, že dívka měla celý obličej od krve. Starší žena vytáhla kapesník a snažila se utřít krev.
Pak Jana opět zasténala a když vedle sebe uviděla babičku, pronesla: doktor… potřebuji doktora.
– Jedou, jedou, zlato. Sanitka už volala, vše vypověděla. Hned přijedou, vydrž.
Jana zase omdlela. – Moje dítě.…
– Jaké dítě? – je to Semenovna. – Nikdo s tebou nebyl. Byla jsi tu sama.
A pak její pohled padl na dívčino břicho. Panebože! Je na demolici!
Přijíždějící posádka sanitky nejprve oznámila, že zraněná dívka je těhotná.
– Děkuji, Babi, za pomoc. Uděláme všechno, co je v našich silách.…
Jana se probudila na nemocničním lůžku. Elektroinstalace, trubičky, kapátka ve Vídni. Resuscitace, pochopila.
– Co je to? přejela ji rukou po břiše a nadýchala se zplodin hoření. Kde je to dítě? Kde je moje holka?
V tu chvíli do místnosti vstoupila Zdravotní sestra.
– Probudili jste se? To je dobře, protože už jsme nevěděli, co si máme myslet.
– Kde je moje dítě? Co je s ním? Je naživu? Proč mlčíte? Odpovězte! Moje holčička přežila?
– Měl jste velmi těžká zranění. – Ta žena je zamčená. – Uvědomte si, že jsme o váš život bojovali několik dní. Bohužel vaše dítě zemřelo. Zemřel ještě během tragédie na silnici. Srazilo vás auto, ne? Přijde za Vámi policie, aby vás vyslechla, ale to je později.…
Jana po slovech, že její holčička zemřela, už nic neslyšela. Zemřela, aniž by se narodila. Kvůli tomu sadistovi. Jejího otce…
Vzpomněla si na celý poslední den před tragédií, až na minutu … i když myslet na to bylo bolestivé. Nemožně…
Kirill ji chtěl zabít, teď to pochopila. Nezastavilo ho ani to, že dítě donášela. Jejich dceru.
Drogově změněné vědomí z něj udělalo Monstrum. Jana si pozdě uvědomila, že s ním něco není. Chytře se skrýval. Po týdnech se někde ztratil a vysvětloval jí, že jde o práci. A to se jí ještě nestalo — od prvního dne bylo těhotenství velmi těžké.
A pak, zadlužený, nabídl, že jí prodá byt. A když jsem zjistil, že se Janovi nedaří, začal ji mlátit. Polonahou a nic netušící ženu naložil do auta a odvezl za město, kde ji v obrovské rychlosti jednoduše vyhodil z auta.
Jana byla převezena na oddělení. Nemohla poslouchat rozhovory šťastných matek. Byla ještě velmi slabá, ale snažila se co nejčastěji vycházet ze Sněmovny. Tam, na chodbě, byla útulnější. Tolik to nebolí.
Jana pochopila, že život ztratil smysl. Kdysi milovaný manžel zradil a málem zabil, nenarozená dcera zemřela. A ona sama si připadala jako prázdná skořápka. Robot bez smyslů a cílů. Kdyby byla máma naživu,podpořila by mě, ” přemítala Jana.
Jednoho dne Jana normálně procházela chodbami a nabírala na místnost, kde pod skleněnou kopulí leželo malé dítě. Jana se dívala skrz průhledné dveře na toho drobečka a v srdci se objevila taková ostrá lítost nad touto bezmocnou bytostí, že slzy tekly samy…
“To je chudák,”řekla ošetřovatelka. – Máma umřela a ona byla na návštěvě. Navzdory všemu. Malá je taková, že se jí narodí brzy … a tak se teď procházíme.
Jana šla do svého pokoje, ale její srdce zůstalo u té ubohé drobečky. Věděla, že dívka má s největší pravděpodobností příbuzné. A vezmou si ji. Musí to zjistit.…
Jana celou noc nespala a ráno doslova běžela na rezidenturu k vedoucímu oddělení.
– Dobrý den, doktore. Ráda bych se od vás dozvěděla o té dívce v cuvese, protože její matka zemřela. Mohla byste mi říct, že když si dítě nikdo nevezme… nemusíte ho mít doma. Vezmu si tu holku.
Doktor se usmál.
– Jak se cítíte? To, co jste o té dívce řekl, mi dává právo si myslet, že jste mnohem lepší. Jo, to dítě nemá nikoho. Při nehodě zemřeli oba rodiče: otec hned a matka na operačním stole.
Zbylí příbuzní už oznámili, že si dítě nevezmou. Tak do toho, naberte síly, brzy se vám budou velmi hodit!
Jana a Angelina dnes slaví narozeniny holčičky. Celý rok žila její dcera na tomto světě. Její radost, její zázrak. Skutečný anděl, darovaný nebesům, aby utěšil ženu, která byla zabita žalem.
Jana se snaží už nemyslet na děsivé období svého života a na to, co byl její manžel. Už je pryč. Poté, co se bál zasloužené odplaty, spáchal sebevraždu, když byla Jana v nemocnici.
Kéž by takových svátků v této malé rodině bylo ještě mnoho. A kdo ví, možná časem nebude tak malá…
