Loni v létě jsme se s manželkou rozhodli jet k moři a jako dopravní prostředek jsme zvolili vlak. Měli jsme cestovat vlakem dva dny a rozhodli jsme se zaplatit si jedno celé kupé, abychom jeli v pohodlí a bez jakýchkoli vnějších rušivých vlivů. Vešli jsme do kupé, rozložili si věci, moje žena dostala sendviče a víno, já jsem si vybral film a seděli jsme tam a dívali se na film s pocitem, že začal nejnezapomenutelnější týden našeho společného života. Na chvíli jsem opustil kupé a zastavila mě baculatá žena:
“Dobrý den, koutkem oka jsem si všimla, že máte v kupé dvě volná místa. Mě a mou dceru nechcete pustit dovnitř, protože naši sousedé pořád pijí a pijí, nemůžeme ani dýchat.” – “Běžte za personálem, oni to vyřeší.”
– “Řekli nám, že už žádná volná místa nejsou.” – “Je mi líto, ale nemohu vám pomoci, zaplatili jsme si s manželkou celé kupé.” Něco si mumlala pod nosem, ale já si šel dál po svém. A když jsem se vrátil, uviděl jsem olejomalbu, na které seděla moje žena s rukama v klíně, vedle ní paní s kufry a naproti nim seděla její dcera. “Ještě jednou dobrý den, co tady děláte?” vážně jsem se rozčílil. “No jo? Všechno jsem vám vysvětlil.
– Vezměte si zavazadla a odejděte. Hned! Jinak budu muset použít třetí stranu! – Vlajku do ruky! Průvodčí nemohl nic dělat, musel jsem jít rovnou za vedoucím letu. Bylo mi řečeno, že za námi za pár minut přijdou. Vrátil jsem se sám. Ta dáma si nenechala ujít příležitost mě napadnout. – No? Poslal jsi ji pryč? S těmito slovy k nám přišlo několik mužů a vyhodili ji ze dveří.
Spolu s dítětem nás zasypala několika vrstvami nadávek. Později jsme se od jednoho z průvodčích dozvěděli, že si ve skutečnosti zaplatila lístek na vyhrazené místo. Tak začala naše nejkrásnější dovolená na moři.
