Olena se probudila brzy. Rychle se nasnídala a šla na zahradu. Tam začala okopávat záhon pro okurky. Byla unavená a rozhodla se, že si dá pauzu, a tak zapíchla lopatu do země. Uslyšela tupé zadunění – kámen, pomyslela si, a rozhodla se ho vytáhnout ze země. Místo kamene ale vytáhla hrnec.
Elena otevřela pokličku a zalapala po dechu. Celý týden se Elena nemohla vzpamatovat. V uších jí stále zněla slova jejího milence: “Je mi to líto, miluji někoho jiného.” Jak mohla ten okamžik propásnout a nevšimnout si toho? Po sbalení Max odešel a cestou jí připomněl, že je to jeho byt. Dal jí týden na vyklizení bytu.
Před týdnem milovala a byla milována, nebo si to alespoň myslela. Olena si nemohla dovolit pronajmout dům a nevěděla, kam se přestěhovat. K rodičům jít nemohla, protože bydleli v jednopokojovém bytě. Olena šla s dcerou na procházku, když zazvonil telefon. Byla to její babička.Pozvala je na návštěvu. Lena si vzala v práci dovolenou, sbalila si věci a odjela k babičce. Poprvé můžete zůstat v babiččině domě a udělat si pořádek v myšlenkách. Babička ji má velmi ráda, u své milované babičky strávila všechny dětské prázdniny.
Chodila s dědečkem na ryby, pomáhala babičce na zahradě a odpoledne se koupala s místními chlapci v jezeře. Večer sedávali na verandě a babička vyprávěla o svých prarodičích a rodičích. Její dědeček měl velké hospodářství a za revoluce zakopal na zahradě hrnec zlata. Zemřel, aniž by někomu řekl, kam hrnec se zlatem ukryl. Rodiče dlouho hledali, překopali celou zahradu, ale nic nenašli.
Když byla Olena malá, snila o tom, že najde hrnec a budou si žít dobře. Brzy ráno přišla Olena s dcerou k babičce. Máša byla velmi unavená a usnula hned po večeři.Olena si ani nevšimla, že svému blízkému a milému manželovi řekla o svých potížích. Babička ji pohladila po hlavě drsnou rukou jako v dětství.
-“Neboj se, miláčku, všechno se zlepší. Bůh tě neopustí. Po rozhovoru s ní se Olena cítila lépe. Ráno se probudila brzy a rozhodla se, že babičce pomůže. Půda ještě nebyla připravená a babička potřebovala udělat záhony pro okurky. Zabodla lopatu do země a najednou uslyšela tupé zadunění.
Elena si myslela, že je to kámen, a tak se sehnula a místo něj našla hrnec. Elena hrnec vytáhla a našla v něm zlaté mince, lehce ztmavlé časem. Elena a její babička nemohly uvěřit, že konečně našly zlato. Vždyť Elena o nalezení tohoto pokladu snila už jako dítě. To je řešení všech jejích problémů. Ne nadarmo se říká: Ne nadarmo se říká: “Snít není škodlivé, dokonce je to pro vás dobré.”
