Tanya byla nejlepší žákyní na základní škole. Do školy chodila, jako by to byly prázdniny. Nikdy nepřišla pozdě a vždy byla velmi elegantně oblečená. Na střední škole se však její výkony začaly postupně zhoršovat. Začala dostávat dvojky, pak následovaly trojky. A pozdní příchody se staly zvykem. Na střední škole se pak Tanya přestala učit úplně. Dokonce vynechávala hodiny. Její zevnějšek byl velmi nehezký: pomačkané oblečení, špinavé boty a jednou přišla do školy v roztrhaných punčocháčích.
To vše bohužel vedlo k posměchu a šikaně ze strany spolužáků. Tanya se chovala velmi tiše a uzavřeně, s nikým se nebavila, seděla sama. Učitelé ji neustále peskovali a její třídní učitelka se chovala velmi profesionálně – křičela na ni, donášela na celou třídu a vyhrožovala, že ji ve druhém ročníku opustí. Jednou jí dokonce řekla, že nemá v životě budoucnost a že skončí jako drhnutí záchodů. Táňa mlčky poslouchala a dívala se na ni odměřeně. Ze školy odcházela jako první a vždycky přicházela pozdě.
Ředitel třídy se vždycky divil, kam pořád utíká, proč se z výborné žákyně stala propadačkou, protože si ji dobře pamatoval ze základní školy. A tak se nakonec rozhodl, že ji bude sledovat. Zjistil, že žije ve starém baráku s matkou a mladším bratrem. Schoval se za domem a pozorně Tanyu sledoval. Vrátila se ze školy a začala nosit vodu do domu. Bylo vidět, jak je pro ni těžké je nést. Pak přinesla kbelíky se špinavou vodou, vylila ji a zase běžela domů. Pak někam vyběhla z domu. Nikita ji následovala.
Ukázalo se, že spěchala vyzvednout bratra ze školky a zastavila se v obchodě, aby si koupila nějaké jídlo. Zatímco nakupovala, Nikita se rozhodla zeptat se kluků ze sousedství na Táňu a její rodinu. Ti mu řekli, že dívčina matka je už delší dobu nemocná a nemůže pracovat. Táňa se o ni a jejího bratra stará a zvládá i práci. Pracuje na částečný úvazek jako uklízečka, ráno zametá jejich dvůr.
Po tom, co viděl a slyšel, se Nikita Táni zastal, když na ni učitelka křičela z plných plic a řekla jí: “Mohla byste se aspoň jednou obtěžovat zjistit, proč nechodí do školy včas? Jediné, co umíš, je nadávat jí a nadávat jí před celou třídou.” Po vyslechnutí těchto slov se učitelka před třídou dokonce styděla a nic neodpověděla. Celý učitelský sbor samozřejmě později zjistil, o co jde. Učitelé se za svou lhostejnost a nezájem strašně styděli, a aby jí to vynahradili, rozhodli se jí pomoci. Nakoupili pro Táninu matku všechny potřebné léky, najali pro ni ošetřovatelku a celý rok za její služby platili.
Poté se Nikitini rodiče přihlásili, že jí budou pomáhat. Všichni byli šťastní: Tánina matka, které se později udělalo mnohem lépe, i samotná dívka, která měla z matky velkou radost a měla čas sama na sebe, a také Nikita, která byla do Táni celé ty roky tajně zamilovaná a měla o ni velký strach.
