Je mi 53 let, jsem dospělá, zkušená žena. Byla jsem 26 let vdaná, ale nakonec jsem se rozvedla, protože jsem si uvědomila, že si zasloužím něco lepšího. Počkala jsem, až můj syn odejde na univerzitu, a okamžitě jsem manžela opustila.”
– Co si to vymýšlíte? Kdo tě takhle potřebuje?” řekl mi tehdy manžel. Předtím jsem pronajímala malý byt po matce. S manželem jsme si říkali, že ho dáme synovi, ale nakonec jsem se tam nastěhovala sama. Syn je mladý, na bydlení si vydělá sám. Manžel mě přemlouval, abych se vrátila, ale já jsem byla rozhodnutá, že se nevrátím.
Uplynul rok a já si začala všímat jiných mužů. Kamarádky si myslely, že jsem blázen, ale já se prostě chtěla cítit jako žena – krásná a žádoucí. O několik let později jsem potkala Viktora. Bydlel v sousedním domě a občas jsme spolu chodili na procházky do nedalekého parku.
Pak se konečně rozhodl, že mě pozve na rande. Trvala jsem na tom, že se sejdeme u mě doma. Chtěla jsem ho ohromit svým kulinářským talentem. Podle dohody přišel v sedm hodin večer. To už jsem byla připravená: oblékla jsem se a prostřela stůl. Otevřela jsem dveře a on tam stál bez květin a bonboniéry.
Nevydržela jsem to: “Přišel jsi s prázdnýma rukama?” “Proč? Už nejsme děti.” “Tím spíš! Sbohem! Zabouchl jsem mu dveře před nosem. Zmocnil se mě vztek. Jak se může dospělý člověk takhle chovat? Ale za ta léta jsem se naučil jednu věc – člověk si musí vážit sám sebe. A pokud se tak člověk chová od samého začátku, nedá se to napravit. Později všem na dvoře řekl, že jsem arogantní a že budu do konce života sama. Ale já si myslím, že je lepší být sám.
Onehdy mi bývalý manžel zavolal, řekl, že se změnil, a prosil mě, abych se vrátila. Ale zatím o tom budu přemýšlet, třeba potkám opravdového muže. Vyhynuli? Myslíš, že jsem udělala dobře?
