– Kuzněcova,” zavolal na Arinu, která se vracela domů z hodin tělocviku, chlapec sedící na lavičce na dvoře, “pojď sem. Arina se snažila rváče ignorovat. Každý den na ni čekal u vchodu. Pokaždé ji urazil ještě víc – uhodil ji sněhovou koulí tak, že jí modřina na lícní kosti zůstala měsíc, tahal ji za vlasy nebo jí dal výprask. “Říkám ti,” křičel chlapec, “neslyšíš mě?” S tím Arsen vstal z lavičky, vyhodil z ruky nedopalek cigarety a vykročil k Arině. Ta už věděla, co bude následovat. Rozběhla se ke vchodovým dveřím. Dvěma skoky z jedné nohy na druhou ji Senia předběhl a chtěl jí dát výprask, ale ona už znala posloupnost jednání svého násilníka.
Udělala krok vpřed a on málem spadl na zem. Kluci, kteří seděli vedle něj, se sborově rozesmáli a Arina vyběhla po schodech nahoru. “Čemu se smějete, vy hlupáci,” zeptal se kamarádů a pak se otočil ke vchodu: “Utíkej, ty zbabělče, řekni to rodičům.
Možná jeho rodina ovlivnila jeho chování. Chlapec nikdy neměl otce. Vyrůstal s matkou a měl dva mladší bratry. Chlapec vychodil osmou třídu a pak se věnoval nejlepším věcem. Jeho matka pracovala hned ve dvou zaměstnáních – ráno jako uklízečka a večer jako uklízečka na poliklinice. Tvrdě pracovala, aby děti měly co jíst a aby dvě nejmladší, chodící do čtvrté a páté třídy, měly oblečení do školy. Toho dne přišla Arina domů, okamžitě se svalila na pohovku a začala plakat do polštáře.
– “Co se děje?” zeptala se Nina Arkadjevna, držela v rukou talíř a balila ho do ručníku, “to je zase ten parchant Sokolov? “Uklidni se, drahá, půjdeme za nimi večer. Arina pocházela z bohaté rodiny. Její otec byl generál a matka nemusela pracovat, rodina už byla dobře zajištěná. Večer, jak slíbila, se Nina Arkadjevna vydala do Senova domu. Dveře jí otevřela vyčerpaná matka, která se běžela domů převléknout před druhou směnou. ”
Viko, takhle to nedopadne dobře. Tvůj nejstarší syn zase ublížil Arině. Mnohokrát jsi mi říkal, že se to už nestane, ale nic se nemění.” “Je mi to líto, Nino, odpusť mi to proboha. Něco vymyslím, slibuju,” rozplakala se Arsenijova matka. Tvůj syn patří do trestanecké kolonie, ne mezi ostatní teenagery. A proto nevoláme policii, protože se o vás staráme. Ach, jak dlouho ten den Viktorie Oleksandrivna křičela na svého syna. Ten nijak nereagoval, jen se stáhl do sebe a seděl a díval se na hysterickou matku. “Proč je tak čistá, tak dokonalá, běhá po dvoře? “Každou chvíli mě škrábe do očí,” řekl najednou Arsen. ”
A dost, ty hajzle, nastěhuješ se k prarodičům. Ti z tebe vymlátí duši. Kromě toho je tam umělecká škola a ty jsi dobrý malíř. Tam také ukážeš svůj talent. S těmito slovy se chystala sebrat ze stolu složku se synovými kresbami, když z ní vypadly listy papíru formátu A4. Byla na nich vyobrazena Arina – z profilu, v plné tváři, s motýly, s peřím na hlavě, s podzimním listím, v různých podobách. Arsenij se rozplakal… Sociální nerovnost, co s tím mohl dělat?
Nebyla to jeho vina, ani to, že nedokázal správně vyjádřit svou lásku. O týden později Arina viděla, jak Senia nasedá do starého auta a jeho matka ho s pláčem vyprovází s koštětem v ruce. Senia uviděl Arinu, zvedl ruku, ale neodvážil se jí zamávat. Toho dne Viktorie Alexandrovna Arině o všem vyprávěla. Ta nemohla uvěřit svým očím a uším.
Ukázalo se, že ji Sena miloval? Uplynulo dvacet let. Arina byla vdaná a měla sedmiletého syna. Když zemřel dívčin otec, její manžel si uvědomil, že drahé dárky v podobě nového bytu a drahého auta od tchána už nikdy neuvidí.
Proto je po jeho smrti rozšrouboval. Arina zůstala se synem sama. Měla vlastní třípokojový byt, dar od otce, ale většinu dne trávila s matkou v domě jejích rodičů. Jednoho dne se rozhodla zkontrolovat svého bývalého násilníka a tajného signatáře. Rychle našla jeho stránku na sociálních sítích. Zde je s asi desetiletým chlapcem a zde sedí na židli v přísném obleku. Když listovala Seniinou fotkou, napsal jí: “Kuzněcovová, hledal jsem tě. Změnil jsem si příjmení. Jste ženatý? – Podíval jste se? A ty? Slovo od slova se dali do řeči a rozhodli se sejít. Ukázalo se, že Senova žena zemřela při porodu.
Poté vychovával svého syna sám. Vystudoval uměleckou školu a stal se grafikem – vydělává dobré peníze a ze syna vychoval opravdového muže. Po několika měsících povídání si Arina a Senia uvědomily, že se milují už od puberty. “Tak co, Kuzněcovová, chceš výprask?” Senia se usmála. Pak Arina zvedla svou ladnou nohu a sama udeřila Seniu do pátého bodu. “V zimě ti dám sněhovou kouli a květiny. Arsen a Arina se vzali a jejich děti se spřátelily. Oba pracují, vydělávají slušné peníze a žijí si dobře, ale Nina Arkadijivna stále svému zeti připomíná jeho výstřelky: “Nikdy jsem si nemyslela, že mi budeš říkat tchyně, ty parchante.
