Artem a Ira se konečně vzali. Když manželovi rodiče pronášeli přípitek, věnovali jim klíče od bytu s červenou mašlí. Všichni příbuzní byli velmi překvapeni. -Věděli jste, co vám rodiče chtějí dát?” zeptala se Ira. -Ne, je to pro mě stejné překvapení jako pro tebe. Irinina matka prodala pokojíček po zesnulé babičce a dala jí peníze v obálce: “Dcero, nespoléhej se na nikoho, kdo tě finančně podporuje, nech si ty peníze pro sebe.
Uplynul měsíc a pak se tchánovci rozhodli přijet na návštěvu k novomanželům. Ira se na jejich příjezd připravovala vařením těch nejlepších jídel a oblékáním. “Je to tu tak útulné, je vidět, že tvoje žena udržuje všechno v pořádku,” řekla tchyně. A pak se začaly bavit o dětech: -Chci se brzy setkat s malým dítětem a vidět svá vnoučata. – “Mami, ještě není čas,” odpověděl Artem.
– “Přišli jsme s návrhem. Možná by u tebe mohla chvíli zůstat tvoje sestra Diana, potřebuje si najít práci v centru města a zvyknout si. -Mami, žádáš o dvě různé věci: o vnoučata a o to, aby tvoje sestra bydlela s námi. – “Dobře, fajn, rozumím. O pár měsíců později se Ira dozvěděla skvělou zprávu, že je těhotná. Její radost byla ohromující. Ira začala uklízet své věci, plánovala přestavět pokoj, aby do něj mohla dát postýlku, a pak našla dokumenty: -Arteme, neřekl jsi mi, že náš byt je napsaný na tvou matku. -Sám jsem to nevěděl…
Když se narodil dlouho očekávaný vnuk, bylo nutné ho zaregistrovat. Artem šel za matkou s touto otázkou: -Co kdyby ji Irinina maminka zaregistrovala u tebe? Víš, Arteme, myslel jsem si, že se s Irou posílíte a postavíte se na nohy, pak se odstěhujete z tohohle bytu a bude čas, aby se Diana vdala. Ona a její manžel by se nastěhovali. – “Je to jasné, mami. Na svatbě ses o bytě zmiňovat nemusela, stejně se stěhujeme. Irinu ta zpráva nepřekvapila. -“To je v pořádku, mám ještě nějaké peníze, které nám dala maminka a které budou stačit na první splátku na internetu. Aspoň budeme žít nezávisle na komkoli.
