V našem manželství přišlo období, kdy se romantika úplně vytratila: děti, skandály, každodenní život. A pak, jakoby zčistajasna, se v práci objevila nová dívka: krásná, štíhlá, nezatížená rodinným životem. Začal jsem se jí dvořit: bral jsem ji do restaurací, dával jí dárky, hýčkal ji kyticemi se vzkazy.
Říkal jsem své ženě, že zůstávám v práci dlouho do noci, pomáhám jí dokončit práci, pracuji přesčas a tak dále. A po dalším dárku mě kolegyně pozvala k sobě. Byla jsem šťastná jako dítě, hormony se ve mně bouřily. Ten den jsem přišla domů a skákala radostí. Můj mozek odmítal normálně fungovat. Nikdy jsem však nedokázal oklamat ženy, zejména svou ženu. Okamžitě si všimla, že něco není v pořádku.
Řekla, že večeře je v kuchyni a že je unavená a chce jít brzy spát a že kuchyň uklidí později. Když jsem dokončil všechny večerní úkony a šel do svého pokoje, moje žena spala na posteli oblečená a s vlasy staženými dozadu. Bylo vidět, že je tak unavená, že si šla lehnout, aniž by se převlékla. Na nočním stolku vedle postele leželo naše svatební album.
Nemohla jsem usnout, a tak jsem se rozhodla, že si ho prohlédnu. Album obsahovalo i fotky z doby před naší svatbou. Prohlížel jsem si ty fotky, na kterých byla moje žena svěží, mladá, upravená. Zaplavila mě vlna emocí. Připomněly mi, jak jsem do ní byl zamilovaný, jak jsem celou noc stál u jejího okna, jak jsem se o ni staral, probděl celé noci a vyhledával ji.
Tu noc jsem myslel na svou ženu, na svou milenku. Přemýšlel jsem, proč jsem se o ni přestal starat, proč jsem jí ráno připravoval snídani, proč jsem ji bral na krásná místa. Proč jsem hýčkal kolegyni, a ne vlastní ženu? Kdy jsem ji přestal chválit? Zůstal jsem vzhůru do čtyř do rána. Pak jsem běžela do 24hodinového květinářství, koupila kytici jejích oblíbených pivoněk a stihla jí udělat snídani. Všechno jsem dělala potichu a ve spěchu, protože vstává velmi brzy.
Moje žena se probudila a nemohla nic říct, protože na sebe strhla veškerou pozornost. Byla z těch květin úplně zmatená, radovala se jako dítě a já obdivoval její rozcuchané vlasy a opuchlé oči. Vymazala jsem svou milenku z práce ze svého života. Zpočátku to bylo těžké, ale dokázal jsem to. Potom se mi ulevilo… Už jsem nemusel lhát své rodině. Zavolala jsem mámě a požádala ji, aby si na týden vzala děti. Udělala jsem si na ten týden rozpis schůzek. Znovu jsem si připadal jako kluk, který se zamiloval do dívky bez paměti. A moje žena se změnila víc než já.
Začala se o sebe starat, stala se znovu tou dívkou z fotografie, kterou jsem tolik miloval. Teď se víc věnuji své rodině a manželce a věřte mi, že s žádnou jinou milenkou bych nezažil takové emoce, jaké k nim cítím. Takže o co mi jde? Je pravda, že žena je odrazem své rodiny. Pokud je žena šťastná, bude šťastná i rodina. Pokud mi nevěříte, můžete si to ověřit.
