Před pěti lety mi zemřeli rodiče a od té doby je jejich dům ve vesnici prázdný. Jako jejich jediný dědic jsem se rozhodl dům prodat, protože jsem neměl v úmyslu se tam stěhovat. Kromě toho jsem měl byt ve městě.
Plánoval jsem se také přestěhovat do zahraničí, abych si tam vydělal více peněz. Můj syn už několik let žil v Rakousku, kde si našel práci a ženu, takže by nepotřeboval ani dům po babičce.
Nějakou dobu jsem čekal na koupi domu, ale nabídky, které jsem dostal, byly velmi nevýhodné. Nakonec jsem loni na podzim přijel na dva týdny domů a jel se podívat na svůj dům na vesnici. K mému překvapení byla tráva pečlivě posekaná, listí odstraněné a dům byl v dobrém stavu.
Nemohl jsem přijít na to, kdo to všechno udělal, dokud ke mně nepřišel Andrij, vzdálený příbuzný a kluk ze sousedství, a nepozdravil mě. Ukázalo se, že se o dům stará a uklízí ho od té doby, co zemřela moje matka.
Řekl mi, že se bude brzy ženit, a tak jsem ho pozval k sobě domů. Koneckonců byl to dobrý člověk a bylo by lepší, kdyby dům nebyl prázdný. Nejdřív jsem uvažoval, že mu za tu práci dám dvě stě eur, ale rozmyslel jsem si to: bylo lepší mu dům rovnou předat. Moje kmotra by mé rozhodnutí určitě schválila.
