S manželkou se chystáme koupit byt. Už čtyři měsíce jezdíme po okolí, prohlížíme si různé domy, mluvíme s různými lidmi a hodně jsme se o této oblasti dozvěděli.
Asi nejdůležitějším poznatkem, který jsme si odnesli, je nekupovat od starších lidí nebo si před koupí několikrát zkontrolovat jejich dokumenty. Zde je příběh, který ilustruje rozsah rizika. Jeden z klientů našeho makléře kupoval dům od své babičky.
Byl to dvoupokojový byt, nic zvláštního: stará rekonstrukce, minimální vybavení. Před koupí si vyžádal doklady o tom, že je babička při smyslech, že se jí daří dobře a že chápe, do čeho jde. Dokumenty mu byly poskytnuty.
Vše bylo perfektní, ale chlapík úspěšně zapomněl na kus papíru. O čtyři roky později si muž byt znovu pronajal za stejnou částku. Tentokrát dům připadl mladému páru.Chtěli dům zrekonstruovat, ale než si mohli zařídit nový domov, byli zažalováni. Ukázalo se, že po čtyřech letech si stará paní vzpomněla, že má byt v dobré části města. Oznámila, že nevěděla, co dělá, když prodávala byt, který zdědila po babičce. Čtyři roky jsou ještě dlouhá doba.
Bylo těžké něco změnit, ale stará dáma se ukázala být tvrdým oříškem. Rozhodla se jít do tavírny. A tak se stalo. Případ ještě nebyl uzavřen, když babička zemřela.
Do boje za obě se vložila její dcera. Případ byl postoupen Nejvyššímu soudu. Bývalí majitelé nebyli schopni prokázat, že žena byla v době prodeje v psychicky stabilním stavu. Pokud neexistovaly žádné dokumenty, bylo to ztraceno. Babiččina dcera případ vyhrála, pomohli jí velmi vlivní lidé.
Podle zákona měli kupující dostat své peníze zpět, ale první ani druhý kupující nedostali ani korunu. Případ vrácení peněz se stále táhne. Závěr je, že pokud se vám byt opravdu líbí a chcete ho koupit, zkontrolujte a uschovejte si dokumenty prokazující alespoň psychickou stabilitu prodávajícího.
