Ať Káťa dělala, co dělala, nemohla se Machovi zavděčit. Prostě ji sežrala. A nebyl nikdo, kdo by se jí zastal. Její otec byl obyčejný poskok a neodvážil se své ženě nic říct. Každý den byl jako těžká práce. Ještě před školou ji macecha nutila dělat domácí práce. Byla to opravdová dřina.
Teprve ve škole se dokázala uvolnit. A pak znovu a znovu… – Umyj to! Ukliď to! Vyžehlete to! Vyhoďte to! Nepoužívejte myčku nádobí! Musíme šetřit elektřinou! Káťa konečně dokončila školu a opustila vesnici. Nastoupila na šicí školu, bydlela na internátě a cítila se úžasně. Její život se zlepšoval.
Nikdo jiný jí nemohl říkat, co má dělat. Jednou, když se Káťa vracela z vysoké školy, ji srazilo auto. Řidič okamžitě vyběhl z auta a spěchal jí na pomoc. Káťa plakala, noha ji silně bolela. Ten ji okamžitě odvezl do nemocnice. Teprve tam mohla spatřit muže, který byl velmi pohledný. V nemocnici Káťu vyšetřili a ukázalo se, že je to perelom.
Ten slíbil, že se postará o všechny výdaje. Požádal ji, aby mu odpustila, protože jí nechtěl ublížit, galerie ho prostě odmítla. Mladík se jmenoval Ivan. Měl Káťu velmi rád a začal ji ve vězení každý den navštěvovat. I ona s ním ráda trávila čas. Rozuměli si na první pohled. Začali spolu chodit a o pár měsíců později ji Ivan požádal o ruku.
Novinku oznámil své matce a její reakce byla velmi překvapivá. Ivan věděl, že má špatnou náladu, ale nemyslel si, že by se snížila na takovou úroveň. O Kátě říkala ty nejnepříjemnější věci. Nazvala ji hloupou burankou. Řekla, že s takovým prosťáčkem nechce být příbuzná a že si zaslouží něco lepšího.
Když to všechno Ivan slyšel, řekl matce, že pro ni žádné pozvání na svatbu nebude, a odešel. Nic nepředznamenávalo potíže, ale jednoho dne přišla do Kátiny ložnice vážná dívka.”Představení bylo nezapomenutelné!” – Jsi ta dívka, která mi vzala Váňu? Za chvíli bude mít dítě a on je pořád venku!
Nestydo, tys mi vzala snoubence!” křičel cizinec. “To jsem netušila, věř mi,” řekla Káťa tiše. Káťa byla zlomená. Rozhodla se nezůstávat ve městě a vrátila se do vesnice. O týden později dostala práci v oděvní továrně. O měsíc později Káťa zjistila, že je těhotná. Předtím jí život nepřipadal jako pohádka, ale když se to dozvěděla, macecha jí z něj udělala peklo.
– Jaká škoda! Co si lidé pomyslí?” – Až porodíš, už tady nechci vidět tvé nohy! Káťa se snažila na všechno zapomenout. Zaměstnávala se prací. Tak plynul jeden měsíc za druhým. Jednoho dne byl v továrně, kde Káťa pracovala, jmenován nový ředitel. “Jmenuji se Ivan Viktorovič, jsem váš nový ředitel, pojďme se seznámit,” uslyšela Káťa známý hlas.
Byl to její bývalý snoubenec. “Prosím, vysvětli mi, co se stalo,” řekl Ivan. “Chtěl ses oženit!” Káťa mu dál vyprávěla o krásné dívce, která přišla do její koleje. “Určitě to zařídila moje matka!” hádal Ivan a smál se. Kátě se najednou udělalo špatně. “Miláčku, připadá mi, že tě celý život vozím do nemocnice,” smál se Váňa, když nastartoval auto.
