Můj manžel neustále kritizoval mé kuchařské umění.Večer přišel domů a zeptal se, co budu mít k večeři. Odpověděla jsem mu: – Petře, víš, konečně jsem se rozhodla tě poslechnout… Ale od začátku… Vdala jsem se hned po vysoké škole a upřímně řečeno, z domova jsem skoro nic neuměla.Ale snažil jsem se to naučit. Brzy po svatbě se mi narodily dvě děti, jedno po druhém.
Děti a všechny domácí povinnosti padly na mě. Manžel je hodný, ale pořád pracuje a v domácnosti mi nepomáhá. Petr mě může jen upozornit na chyby, místo aby vzal děti na procházku a já mezitím doma něco udělala. Nikdy ho nenapadlo, že jsem také unavená a nestíhám domácí práce. Jednoho rána Petr vstal naštvaný. To se mu stává často.
Můj manžel zřejmě prochází nějakou ranou krizí středního věku. Jeho tričko, které jsem den předtím vyprala, nebylo dobře usušené.A já jsem tomu nevěnovala pozornost. Jen jsem ho sundala ze sušáku a dala do skříně. A ejhle, ráno začal křičet na plné pecky:
– Pereš katastrofálně, stejně jako vaříš. Proč se s tím obtěžuješ? Dřív bych probrečela půl dne, protože je velmi nepříjemné slyšet to od milované osoby, ale teď jsem se rozhodla dělat věci jinak. Rozhodla jsem se prostě přestat prát a vařit. Obecně.
Moje logika je jednoduchá. Za prvé, vařím chutná jídla. Všichni je mají rádi, kromě Petra. Protože sám neví, co chce. Když mu upeču domácí chleba, ohrnuje nos. Polévky plné zeleniny a masa ho také neuspokojí a tak dále.
Vůbec si neváží ani oblečení. Dokáže opravit auto v novém tričku. Později je těžké ho umýt, všechno musím dělat ručně, protože pračka to nezvládne. Takže obvinění, že jsem beznadějná, nejsou vůbec na místě.Stačí, že kritizuje, a to nejen v soukromí. Vyčítá mi to před tchyní, před přáteli a dokonce i před sousedy. Je to pro mě ponižující.
Nejednou jsem se cítila trapně a zahanbeně, protože jsem věděla, že si nezasloužím, aby se mnou takhle jednal, a protože jsem si to zasloužila, připomínala jsem si, že jsem žena a měla bych poslouchat svého manžela. Řekl, že se nemám mýt, tak jsem se nemyla. Manžel vydržel týden. Byl nervózní. Vařil pro sebe i pro děti. Uplynul týden a on se prostě stal pokladem.
Po téměř deseti letech manželství jsem pochopila, jak důležité je vážit si sama sebe za všech okolností. A teď už nikomu nedovolím, aby po mně šlapal. Ani těm nejmilovanějším a nejbližším. Zde jsou mé závěry!
