Narodil jsem se v bohaté rodině, žili jsme v hlavním městě. Rodiče byli laskaví a citliví, starali se o mě. Vždy pomáhali našim příbuzným. Ten den jsme s kamarádkou šly do luxusního nákupního centra koupit podzimní boty. Vždycky se tam dalo najít značkové a kvalitní oblečení a boty. Někdy jsme si koupili věci, které stály celé jmění. Peníze pro nás nebyly problém. Můj otec je úspěšný podnikatel, manžel mé kamarádky je bohatý muž.
Moje kamarádka pocházela z venkova, před sedmi lety se přestěhovala do hlavního města a úspěšně se vdala. Její matka tam stále žije. Moje kamarádka svou matku nenavštěvovala, v rozhovorech se o ní téměř nezmiňovala. Když jsme byly v nákupním centru, volala jí matka, dala ji na hlasitý odposlech, protože byla hlučná.
Žena říkala, že potřebuje její pomoc, že je nemocná a potřebuje léky, ale nemůže si je koupit, protože jsou drahé. Omluvila se, že musí obtěžovat svou dceru. Přítelkyně mlčela a pak podrážděným hlasem řekla: “Mami, já peníze nečerpám, ty dostáváš důchod, řekni si o něj sousedovi a vrátíš mu ho, a ty si musíš najít práci. Teď nemám čas, omlouvám se, promluvíme si později”. Mlčky jsem poslouchal.
Bylo mi té ženy líto, že má takovou dceru. Řekl jsem, že mám ještě něco na práci, a šel jsem domů. Cestou domů jsem zavolala manželovi své kamarádky a řekla mu, co se stalo. Její manžel byl svědomitý muž, který si své tchyně vážil. Ujistil mě, že udělá vše pro to, aby tchyni pomohl, a omluvil se za chování své ženy. S kamarádkou už nemluvím, volá mi, ale já jí neodpovídám. Vymazala jsem si ji z kontaktů.
Její manžel opravdu dodržel slovo a pomohl tchyni nejen s botami, ale také ji pozval, aby s nimi bydlela. Doufám, že se moje bývalá kamarádka vzpamatuje a dá přednost zdraví své matky před novými botami. Rodiče jsou to nejcennější, co máme.
