V jejich domě je naprostý chaos. Nemůžete nic najít, i kdybyste opravdu chtěli. Takhle jsem svého syna nevychovával. A moje snacha se zdá být normální žena.
Maxim je mé jediné dítě s mým manželem. Celý život jsme pro něj dělali všechno. Když mu bylo osmnáct, měl už vlastní byt. Ano, byt byl napsaný na mě, ale stejně jsme mu ho koupili. Takže se oženil. Byli jsme s jeho volbou spokojeni. Po svatbě se okamžitě přestěhovali do tohoto bytu. Jeho žena se zdá být inteligentní, dobře upravená žena.
Když se brali, bylo jim oběma kolem třiceti let. Tak jsme si mysleli, že budou mít pevné a dobré manželství. Ale my jsme se navzájem neznali. Po necelém roce manželství byl jejich byt k nepoznání.A to ne v dobrém slova smyslu. Jakmile vejdete dovnitř, začne to tam strašně smrdět. Všechny věci jsou rozházené po celém domě.
O čisté kuchyni nemůže být ani řeč. Tam se nedá jít. Jejich nová lednice se zkazila, zřejmě kvůli tolika prošlým potravinám. Smrdí to tam, prostě hrůza. Jednou jsem přišla do jejich bytu a byl tam zase nepořádek. Moje švagrová seděla uprostřed obývacího pokoje, pokud se to tak dá nazvat, a dělala si nehty.
Pak už jsem to nevydržela a řekla všechno, co jsem si myslela. Syn vyskočil z pokoje, já mu vynadala a odešla. Večer mi zavolali, omluvili se a řekli, že už se to nebude opakovat. V neděli ráno jsem se k nim vypravila, otevřela jsem dveře a všude bylo čisto jako nikdy, všechno se lesklo. Pak jsem zjistila, že to nebyla moje snacha, ale úklidová firma.
Ale prý se to takhle leskne pořád. Tak jsem se o týden později rozhodl jít k nim domů s kamarádem, ale s kamarádkou. Měl jsem klíče od jejich bytu, a tak jsem si otevřel sám. Otevřel jsem a zděsil se toho, co jsem uviděl.
Zase to byl chlív, zase to tam smrdělo a všude byly rozházené věci. Nevěděla jsem, co mám kamarádce říct. Druhý den jsem k nim šla znovu, abych si je přečetla, ale nikdo nebyl doma. Byt byl čistý, ale prázdný. Zavolal jsem synovi a ten mi řekl, že už tu s manželkou bydlet nebudou.
Není správné, že jim otvírám dveře, kdykoli se mi zachce a s kýmkoli se mi zachce. Mají prý dost mých řečí o čistotě a pořádku. Chtějí žít tak, jak chtějí, a cítit se pohodlně. Jsou mnou uraženi, ale já si nemyslím, že jsem udělal něco špatného. Je to jejich volba, že se mnou nebudou mluvit.
