Moje matka je velmi specifický člověk, jinak se to říct nedá. Je mi líto, chápu, že o vlastní matce takhle mluvit nemůžete. Ale nemůžu to udělat jinak. Nikdy se ke mně nechovala jako k dceři. Spíše mě považovala za hračku nebo kamarádku. Nezajímala se o mé záležitosti ani o mé úspěchy ve škole.
Měl jsem výborné známky a jediné, co jsem za to dostal, bylo chladné “výborně”. Prioritou však pro ni bylo najít si nového manžela. Můj otec byl pro mě vždycky záhadou. Matka říkala, že to byl alkoholik a pařmen, který nás opustil, když mi byly dva roky. Neozýval se, nenavštěvoval nás a celé dětství jsem slýchala jen to, jak je zlý.
Z jejích slov mi zalehlo v uších. Když mi bylo dvanáct, moje matka odjela pracovat do Itálie. Nebyli jsme na tom špatně, měla dobrou práci, ale rozhodla se sbalit a odjet.Zůstala jsem s babičkou Marinou, která mi nahradila matku. Díky babičce jsem dokončil školu se zlatou medailí a nastoupil na prestižní univerzitu. Moje matka na slavnostní promoci ani nepřišla. Uplynulo deset let.
Oženil jsem se a narodily se mi děti. Moje matka se svatby samozřejmě nezúčastnila. Naposledy jsem ji viděla na babiččině pohřbu v roce 2021. S manželem žijeme v malém bytě, který zdědil po babičce. Stará rekonstrukce, nábytek ze sovětské éry, dvě malé místnosti. Ještě na první mateřské dovolené jsem zjistila, že čekám dvojčata. Nebylo to snadné, ale snažili jsme se to zvládnout. Tchánovci nám pomáhali s domácí stravou, což nám umožnilo trochu ušetřit.
Ale pořád jsme neměli dost peněz. Oblečení a boty jsme často kupovali v secondhandech, protože nové byly příliš drahé. A pak si na mě nedávno vzpomněla moje matka. Nevrátila se z Itálie sama, ale s novým manželem, Italem jménem Mario. Potkali jsme je na nádraží. Doufal jsem, že si matka konečně uvědomí, že má dceru a vnoučata, a začne se podílet na našem životě. Ale mé očekávání bylo marné.Podala mi 50 *a tři čokolády pro*To bylo vše, co si za léta své nepřítomnosti přivezla. Myslel jsem, že je to vtip. Přivedl jsem ji domů, ale nechtěl jsem tam zůstat. Máma začala vyprávět o svých románcích v Itálii a o tom, jak potkala Maria. Viděla jsem, že si přinesla obrovskou tašku lahůdek: víno, sýr, sladkosti. Ale pro nás to bylo jen 50 eur. Bylo to urážlivé. Tři dny si užívala procházky po městě se svým manželem a úplně zapomněla na mě i na svá vnoučata. Na Štědrý den mi zavolala: “Sama neumím udělat kutě ani koblihy.
Mario chce kaviár a camembert. – Co mám dělat? – Pojď mi pomoct s přípravou. Jsme rodina, měli bychom slavit společně. – Mami, je mi jedno, co chceš ty nebo tvůj nový manžel. Celé roky jsi nemyslela na mě ani na svá vnoučata a teď chceš slavit společně? – Pracovala jsem v zahraničí, tvrdě jsem pracovala…
– Kde máš peníze? Tvoje vnoučata tě ani nevnímají jako babičku. Nevydržela jsem to a řekla jsem všechno, co jsem si myslela. Potom jsem si zablokoval její číslo. Nechci ji vidět ani slyšet, natož s ní sedět u jednoho stolu. Vzpomněla si na mě, protože je svátek? No, teď už ne.
