Když jsem se ještě připravovala na svatbu, znala jsem už svou budoucí tchyni, která se ukázala být ne zrovna nejvřelejší osobou. Nic nás však nemohlo připravit na to, co předvedla v den obřadu.
Když jsme od hostů dostávali dary a peníze, k našemu překvapení bezelstně oznámila, že si všechny peníze bere pro sebe, a tvrdila, že je potřebuje na podporu svého syna.
Moje žena rychle zasáhla a zabránila vyhrocení situace důrazným prohlášením, že peníze plánujeme použít na svatební cestu.Situace se však opět vyhrotila, když jsme se vrátili ze svatební cesty a zjistili, že se nemůžeme dostat do našeho bytu.
Aniž by nám cokoli řekla, nastěhovala tchyně během naší nepřítomnosti do bytu svého syna a vyměnila zámky, aby nám znemožnila vstup do bytu. To vše bylo obzvlášť nepříjemné, protože byt mi darovali rodiče a byl určen k užívání během mého studia v hlavním městě.
Byli jsme nuceni najmout zámečníka, aby otevřel zámky, a ještě ten večer nás konfrontoval bratr mé ženy, který byl rovněž uveden v omyl prohlášením své matky.
Moje žena se ujala vedení, oznámila bratrovi, že zde již nemůže zůstat, a pak se s nezpochybnitelnou rozhodností postavila mé tchyni. Její matka se snažila ospravedlnit svůj zásah poukazem na rodinná práva k našemu majetku, ale já jsem jí dal jasně najevo, že jako jediný majitel bytu mám rozhodující slovo já.
Toto utrpení vedlo k dočasnému odcizení s tchyní, ale nakonec jsme se usmířili a omezili komunikaci na návštěvy u ní doma. Přiznala svou chybu a hluboce lituje toho, co udělala…
