Upřímně řečeno, nikdy jsem si nepředstavovala, že by mě manžel mohl opustit s dítětem. Ale když mi můj věrný jedináček oznámil tu novinu a odešel, práskl dveřmi, několik měsíců jsem se nemohla vzpamatovat a dát svůj život do pořádku. Naše desetiletá dcera Táňa zpočátku nedokázala pochopit, proč se to stalo, a vinila mě z toho, co se stalo.
Domnívala se, že trávím příliš mnoho času prací (jsem učitelka) a nevěnuji se rodině. To mi ještě více ztížilo adaptační období. Chtěla jsem trávit více času se svou dcerou. Proto mi klesl příjem a kamarádka mi poradila, abych podala žádost o výživné. Manžel se přestal ovládat, když se to dozvěděl.
Jednoho dne za mnou přišel a přinesl mi test, který říkal, že naše dcera není jeho dítě. vím, že můj manžel je jediný muž v mém životě, a tak jsem šla na místo, kde tento špatný test udělali. Tam mě ale začali uklidňovat a řekli, že není možné, aby dali falešné výsledky, a poradili mi, abych si testy nechala udělat.
Vůbec mi to nebylo k smíchu a s bývalým jsme šli do jiného centra, kde se vše potvrdilo. Upřímně řečeno, zpočátku jsme nechápali, o co jde. Domů jsme se vrátili mlčky a dlouho jsme se nemohli vzpamatovat. Oba nás však trápila jedna věc – kde je naše vlastní dcera.
V jaké fázi jsme skončili s cizím dítětem?Našli jsme naši dceru v odlehlé vesnici. Ta žena měla dvanáct dětí a sama byla jako dítě. Dceru jsme poznali okamžitě – byla kopií svého otce: “Proč?” řekla mi žena, “moje plakalo a plakalo, ale tvoje bylo klidné. Ty tam ležíš celá bohatá a já mám doma další čtyři. Tak jsem se rozhodl změnit, jaký je v tom rozdíl?
Uvědomil jsem si to, až když se to stalo. Moje dcera se nenarodila přirozenou cestou, manžel byl v té době na služební cestě a já jsem po narození dítěte tři dny prospala a nemohla jsem vstát z postele, sotva jsem věděla, kde jsem: Tanya a Marusya. Nemohu říct, že všechno jde hladce a dokonale, ale snažíme se Táně dokázat, že ji máme rádi a že je to naše dítě. Učíme Marusju základní hygieně a přiměřeným komunikačním dovednostem!
