Nikdy nevíte, jak se váš život vyvine, ale vždy doufáte v to nejlepší. Fjodor a Máša byli legálně manželé pět let a za tu dobu se jim narodil syn Míša. Nedávno mu byly tři roky. Máša byla opět těhotná. Fjodor si uvědomil, že se musí něco změnit, protože s příchodem dalšího dítěte budou peníze velmi chybět. Fedor si našel novou práci a začal za prací cestovat.
Plat byl více než slušný a Fjodor z něj měl velkou radost. Do narození dalšího dítěte zbývalo něco málo přes měsíc a Fjodor musel odejít. Máša se zlobila. Fedor však odpověděl: Fedor odpověděl: “Potřebujeme peníze a já odcházím.
“O měsíc později se vrátil. Doma nikdo nebyl. Muž zavolal sousedovi na místo. Bydlela tam starší žena. Petrovna otevřela dveře a uviděla sousedku. “Díky Bohu, že jste přišla. Jsem příliš starý na to, abych seděl s dětmi.”
“Jak to myslíš?” zeptal se Fjodor. “Tvoje je pryč, nechala mě s Míšou.” “Je Máša v nemocnici? “Už ne, porodila dvojčata a opustila je. V nemocnici byl pro tebe vzkaz.
” Fedir nic nechápal a vydal se do porodnice. Byl pozván do ordinace vedoucího lékaře. Lékař mu v klidu vylíčil celý příběh, jak žádali jeho ženu, aby neopouštěla děti atd. a že mu nechala vzkaz. Vzkaz byl krátký.
“Omlouvám se, nepodepsala jsem se jako matka mnoha dětí, tři kluci jsou moc.Odcházím, sbohem.” Fedor byl šokován vším, co se stalo. Za každou cenu se mu podařilo odvést děti z nemocnice. Chlapce pojmenoval Kolja a Tolja.
Ale nedokázal jsem si představit, co s nimi teď budu dělat. Šel jsem si pro radu do Petřivné. “Synu, všemu rozumím, pomůžu, jak budu moct, ale děti hlídat nemůžu. V přízemí máme dívku s pedagogickým vzděláním, která si momentálně hledá práci. Zkuste si s ní promluvit.” Fedir se rozhodl riskovat, stejně neměl na výběr. Když už děti unesl, musel něco udělat.
Dveře mu otevřela asi o osm let mladší dívka; pozdravil ji a řekl, že je soused z horního patra. “Ano, já vás znám, pojďte dál.” Fedor vešel, byt byl v naprostém pořádku.Jídlo nádherně vonělo. Nataša mu nabídla čaj a on ho s radostí přijal.
“Přišel jsem za tebou pracovně. Asi jste už slyšeli, že jsem zůstal sám se třemi dětmi. Chci vám nabídnout práci. Dobře ti zaplatím, ale budeš se muset starat o novorozence a dalšího chlapce.
” Nataša se té nabídky zalekla, ale plat byl lákavý. Po dlouhém přemlouvání souhlasila. Přijížděla brzy ráno a odjížděla pozdě večer. Byla velmi unavená. Byl čas jít na další směnu.
A Nataša zůstala sama. Petrovna jí pomáhala, jak jen mohla, a poskytla Nataše alespoň trochu času na odpočinek a možnost zajít si do obchodu a na trh.
A nějak, aniž by si toho kdokoli všiml, Nataša k chlapcům přilnula.Fedir přijel s dárky, snažil se pomoci s dětmi a dát Nataše alespoň týden dovolené. Ale za dva dny se vrátila znovu. Dívka prostě nemohla žít bez dětí.
Míša začala mamince volat stále častěji. Fjodor zase odjel a Nataša žila skoro pořád v jejich bytě, neměla na sebe dost času, ale děti rostly a ona dělala všechno ze zvyku. Při jedné z návštěv Fedir požádal Natálii, aby si ho vzala a právně získala děti do péče. Nataša souhlasila. Považovala tyto úžasné chlapce za své a nedokázala si ani představit, že by jí je někdo mohl vzít.
Žili spolu pět let a Fedor jí dával jen velmi málo peněz a neustále mizel. Po další návštěvě Natalii řekl, že se zamiloval do jiné a odchází. Natálie se mu vrhla k nohám: “Neber mi děti, bez nich bych byla ztracená.””Nechtěl jsem, nepotřebuju je, máš je legálně. Byt ti nechávám jako věno. Ale slib mi, že svým synům řekneš, že mají dobrého otce.”
Natálie se zamyslela a řekla: “Slibuji. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy neobjevíš a děti se nikdy nedozví, kdo jsou jejich rodiče.” Aby ochránila sebe i své syny, prodala Natalia svůj a Fjodorův byt a koupila dům v jiné čtvrti. A začaly jejich šťastné dny. Děti vyrostly a ve všem matce pomáhaly.
Natalia z nich vychovala slušné lidi. Nejstarší se vdala a už má vnoučata. Natálie byla šťastná, že jí Bůh dal takové děti. Byl víkend a všichni byli doma.
Kluci pracovali na zahradě a uklízeli. A ona se snachou vařily večeři. Vnoučata hlučně pobíhala kolem.Natalia si oknem všimla, že někdo vstoupil na jejich dvůr. Když vyšla ven, uviděla poněkud staršího muže. Když se na něj podívala, zděsila se: “Co tady děláš, ty slibotechno? “Rozmyslel jsem si to, potřebuji peníze, nebo spíš plné financování.”
” Její synové se objevili za ní; Natálii divoce bušilo srdce. “Mami, kdo je to?” “Moji synové, nepoznáte mě, to jsem já, váš táta.” Chlapci se na sebe podívali. “Jak to myslíš, tati?” “Doslova, jste moji synové a já jsem nebyl v žádné vzdálené zemi. Měl jsem jinou rodinu, a teď jsem sám a nemám peníze, mám právo na vaši podporu, všechno jsem si zjistil.”
“Mami, co ten muž říká, kdo je táta a kde byl celou tu dobu? ” “To je ale štěstí, že jsi našla někoho, kdo tě sem pozval? ” “Přišel jsem sám a ona není tvoje matka, tvoje vlastní matka tě opustila. Zůstala jsem s tebou sama a ona se o tebe starala tady.” Natálie začala pomalu klesat k zemi. Všechno se jí točilo v hlavě. Její nejstarší syn ji zvedl a přitiskl k sobě.
Opatrně ji odnesl do domu. Položil ji na pohovku a začal jí líbat ruce. O pět minut později vešla do domu dvojčata. Žena ležela a plakala. “Odpusťte, ano, já vás neporodila, on je váš otec a já nevím, kde je vaše matka. Ale nemám nikoho dražšího a bližšího. Jsi celý můj život.” Posadila se na pohovku a vzlykala.
Vzhlédla a uviděla, že před ní klečí všichni tři její fešáci a za nimi stojí snacha a drží dva rošťáky. “Mami, ty jsi nejbližší, jediná, a nikoho jiného nepotřebujeme. Šli jsme s tímto otcem k bráně. Slib nám, že už nikdy nebudeš plakat. Nikdy nedovolíme, abys někomu ublížil.” Všichni tři se ji pokusili obejmout.
Přitiskla je k sobě a každého z nich políbila. Vnoučata přiběhla a začala dělat hluk. “Babi, dej nám taky pusu. ‘ Všichni se společně zasmáli. Celá místnost byla naplněna láskou velkého mateřského srdce.